2.Začátek konce

15. ledna 2008 v 21:15 | Šamy
"CO SI MYSLÍŠ?!!TY ŠATY JSOU MOJE!!"slyším křičet Helenu.Ve vedlejším pokoji se nejspíš strhla bitva o jedny šaty.Jsou tu asi den a už se hádají.Jejich matka byla nejspíš zvyklá.Nechala je hašteřit se.Stejně - buď vyhrála Helena,nebo se roztrhaly.Helena byla nejspíš miláček.Mohla si dělat cokoliv.Ale přesto vypadala jako princezna.A taky se tak chovala.Měla nos nahoře,chodila vzpřímeně a tvářila se,jako bychom byli hejno švábů.Jednou ale dorazily do mého pokoje.
"Ukaž nám svou skříň!!"vykřikla Helena.
"Proč?"postavila jsem se jí.Pohoršeně si odfrkla.
"Protože ti to nařizuju!!!!"vykřikla.Měla tenký,ale děsivý hlas.Vylekaně jsem ustoupila.Začala mi prohrabovat skříň a prohlížela si mé šaty.Parkrát jsem uslyšela něco jako:"Ubohé...no toto..příšerné.."
Ale pak vykřikla:"Oooo!!!" a vytáhla šaty po mamince.Byly vyšívané a z jemného hedvábí.
"To si nechám.."zamumlala.
"NE!!!"vykřikla jsem a vyrvala jí z rukou šaty.Nevým proč,ale Lilian,která byla vzadu si zakryla ústa.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
zakřičela tak hlasitě (až to nebylo možné) Helena.Daniela i tatínek přiběhli.Helena spustila falešný pláč a já jsem se zoufale dívala z jednoho na druhého a v rukou svírala šaty.
"Co se děje?!!"vykřikla Daniela a objala Helenu po jejíž tváři se koulely falešné slzy.
"Ona-mi-nechtěla-půjčit-ty-šatýýý!!"fňukala a ukazovala na ty krásné šaty.
"Copak jsi tak sobecká,že nemůžeš Helence půjčit takové obyčejné šaty?!,"vybuchla Daniela a postavila se tak vysoko,že jsem si připadala jako malinká.
"Ale ty jsou na mou svatbu!"vykoktala jsem ze sebe a klepala se po celém těle.
"Má pravdu,"zastal se mě tatínek.Byla jsem mu za to vděčná,"tyto jsou po její mamince a má je na svatbu."
Daniela se zamračila a objala Helenu se slovy:Koupíme ti podobné.A pak odešli.Tatínek mi vzal šaty z rukou a zamknul je v jedné truhle.Klíček mi podal.
"Tady si dávej svoje věci.Které nebudeš chtít nikomu dát,"usmál se a já se mu vrhla kolem krku.
Od té doby jsem si tam dávala skoro všechny věci v pokoji.Dokonce když jsem se párkrát vrátila domů,poznala jsem,že mi pokoj prohledávali.Ale moje věci v truhle mi nesebraly.
Když jsem se ale vrátila domů(a táta nebyl doma)byla v pokoji truhla otevřená a prohrabaná.A šaty nikde.Vypěnila jsem.Šla jsem přes chodbu až do pokoju,kde bydlela Helena a prohlížela si na sobě maminčiny šaty.Když mě uviděla vycenila zuby.Ale já se nezastavila.Ona poplašeně couvla.Přiblížila jsem se k ní a...a vrazila jí přímo do obličeje!Byla to děsná rána.Helena spadla na zem.Uslyšela jsem za sebou kroky.Tušila jsem to...Začal začátek konce.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama