1.Macecha

14. ledna 2008 v 16:07 | Šamy
Stála jsem před zrcadlem a česala si své dlouké kaštanové vlasy.Pak jsem si je svázala do pevného copu.Přemýšlela jsem co dělá asi tatínek.Šla jsem do obývacího pokoje.Velké závěsy byly zatažené,oheň v krbu už dávno vyhasl a ve velikém křesle spal tatínek.Pousmála jsem se,protože zase usnul nad knihou.Vytáhla jsem mu ji z rukou a odloživa na stůl.Tatínek měl šedé krátké vlasy ani ne na ramena a pobledlou tvář.Moc dlouho jsme mu s komornými domlouvali ať se ožení,že mu to dodá do života barvy.Tatínkovy totiž doslova vyschly když umřela maminka.
Odtáhnula jsem záclony a letní slunce ozářilo potemělou místnost.
"Claire!Claire NEODCHÁZEJ!"
Rychle jsem se otočila.Tatínek křičel ze spaní.Nejspíš se mu zdálo o mamince.Ona se totiž jmenovala
Claire.
Rychle jsem tatínkem zatřísla.Když se probudil měl uslzené oči.Ale nejspíš si myslel že pořád ještě spí.
"Claire?Ach,ty ses mi vrátila!"zvolal a vrhl se mi kolem krku.
"Tatínku,to jsem já!Sabriella!Maminka tu není!"řekla jsem a vymanila se z jeho sevření.
Chvíli se na mě díval jako na zjevení a teprve pak si uvědomil,že to jsem já.Dal si hlavu do dlaní.
"Zdálo se mi o mamince,"plakal.
"Ale tatínku.."snažila jsem se ho utěšit.Tatínek si utřel slzy a v tváři měl podivný tvrdohlavý výraz.
"Tak a dost,"řekl si spíš pro sebe,"zítra jedu na služební cestu a přísahám,že ti přivezu maminku!"
Dívala jsem se na něj jako na zjevení.Tohle jsem si myslela,že už nikdy neřekne.A dokonce jsem se toho bála.Ale ten den už tatínek nemluvil o ničem jiném.A večer u večeře mi zdělil,že si s sebou bere jednu drahou kolínskou aby zapůsobyl.A ráno už doma nebyl.
Bála jsem se,jestli neudělá nějakou hloupost.Ale nezbývalo mi nic jiného než čekat.
Asi za dva měsíce se tatínek vrátil.Ale nebyl sám.Když vyšel z kočáru,vrhla jsem se mu kolem krku.
"Moc jsi mi chyběl!"volala jsem v jeho náručí.
"Ty mě taky ty moje beruško!"opětoval mi stisk táta.Ale pak mě pustil,otočil se ke kočáru a řekl:
"Sabriello,toto je tvá budoucí nová maminka,"a s úsměvem na rtech,pro který bych udělala cokoliv otevřel dveře kočáru a z mich vyšla ta nej..nej...nejnaparáděnější osoba,kterou jsem kdy viděla.Měla šedé vlasy svázané do úzkého drdolu a na sobě měla šaty z pravých perel.
Udělala na mě vlídný úsměv,ale v očích jí byla vidět zloba a nenávist.Ale tohle stvoření bych ještě překousla,ale tak vyšly nějaké dvě dívky asi v mém věku.Jedna byla poněkud silnější a ládovala se vínovými hrozny a ta druhá vypadala jako kdyby..no,to nechme být.Ale byla hodně hezká,a nejspíš zdědila po matce své ledové oči.
"Tak dámy,tohle je má nejdražší jediná a nejmilejší dcera Sabriella.
Sabriell,tohle je Daniela,která bude brzy tvou novou maminkou(to těžko,pomyslela jsem si,mou maminku žádná jiná žena nemůže nahradit)a tohle budou tvé sestřičky-Lilian a Helena."řekl otec.
Já si hned domyslela že Lilian je ta silnější a Helena ta hezčí.
Otec se na mě usmál a já se taky usmála abych mu udělal radost.Cítila jsem ale,že tyto osoby mi zněni od základů život ..
HelenaLilian
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arliti Arliti | Web | 15. ledna 2008 v 10:59 | Reagovat

tyjo takhle je to suprový, jen pokračuj!:-)

2 Šamy Šamy | Web | 15. ledna 2008 v 17:28 | Reagovat

Jé diky,to sem nečekala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama