olívie a srdce matky5

24. července 2007 v 15:07 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky
Po 10 letech....

"Jedu jako vítr!!!"No a co,stejně jsem rychlejší!!"nese se lesem o sto šest.
Uběhlo 10 dlouhých let a z dětí se stali dospěláci.Petr zmužněl,nechal si narůst vlasy po
ramena a měl je stále rozcuchané.Hedvika měla stále své milé kudrlinky,ale nejvíce se
věnovala koním.Já zůstala zrzkou pořát,ale vlasy mi zhoustly a jsou mi dlouhé až do pasu.
S Petrem jsme se také koním věnovali.Mnohokrát jsme projížděli lesem a dávali si závody.
"Petře,kté staré kládě!"vykřikla jsem a rozběhla jsem se s koněm rovnou k ní.
Nebyl to žádný problém.Jen jsem ji přeskočila a zajásala že jsem vítěz.Pak už
jen pobídla koně aby se šel napít.Za chvíli doklusal i Petr a jeho žízniví kůň začal
nasávat svěží vodu."Skvělí závod Olívie."řekl a nahlédl do vody."Ale tenhle už asi
nevyhraješ!"vykřikl,rychle kopl koně do slabin a ten tryskem vyrazil vpřed,voda nevoda.
Chvíli jsem ještě přemýšlela jestli to má cenu ho honit,když už je daleko.
Ale pak jsem se za ním vydala do lesa.Chvíli jsem se rozhlížela a pak ho uviděla.
Běžel pod nízkým stromem a zamotal se do lián.Koni to zřejmě vyhovovalo a tak si řekl že
si dá pauzičku.Pásl se nevině opodál.Jak mě uviděl,zvadl hlavu a vycenil zuby.Lehce
zařechtal a pak se dál věnoval žrádlu.Já se dala do smíchu."Ha ha,to je sranda.Co je
tu tak vtipnýho smím-li se zeptat?"řekl Petr otráveně."Jejdamane jaks to dokázal?
Tohle není normální!"pokračovala jsem ve smíchu."Náhodou,tohle dělají jen vysoce inteligen-
tní lidé!Prostě se jen tak houpou."řekl Petr klidně."Hlavou vzhůru?No to mi neříkej!"řekla
jsem a šla mu z toho klubka pomoct.
Když byl konečně venku nasedli jsme na koně a už jsme se vydali na odpočinkovější cestu.
Začalo se stmívat a na nabi se obejevili hvězdy.Byli moc krásné!
Zajeli jsme na vyvýšenou mítinku a posadili se na trávu.Petr se díval do hvězd.
Jako kdyby mezi nimi něco hledal.Nějakou odpověď.Pak přerušil mlčení a řekl:"Olívie,
už dlouho ti chci říct,že tě mám rád.""Já tebe taky Petře,vždycky jsem tě měla ráda."
řekla jsem a přitulila se k němu.Petr se díval do hvězd."Zdá se,že mi ty hvězdy chtějí něco
říct.Připomínají mi něco,co bylo dávno zapomenuté.Nemyslíš?"řekl Petr."Hmm,asi máš pravdu.
Něco,co bylo kdysi moc dávno,moc."řekla jsem a zadívala se na Petra dlouhým pohledem.
Petr mě objal.Cítila jsem se v bezpečí.Cítila jsem že mě doopravdy miluje...
Něco zašustělo vzduchem.Oba jsme vyskočili a vzhlédli k obloze.K zemi přiletěl
nějaký bílí kůň s krásnými křídli.Zařechtal a podíval se na nás.Já chtěla jít k němu,
ale Petr mě chytil za ruku."Olívie,ne!Tohle je pegas,jeden z nejdivočejších koní světa!
Ani elfové,ta divoká rasa si na ně netroufne!"řekl a pořát mi nechtěl pustit ruku.
"Ale my elfové nejsme."řekla jsem a vyškubla se mu ze sevření.Petr se na mě díval.
Já se ke koni přiblížila a utišovala ho.Pegas sebou jen malinko škubal,ale byl klidný.
Z ničeho nic si lehl.Já jeho znamení hned pochopila a sedla mu na záda."Olívie!!"vykřikl
Petr a doběhl mě.Pak si přisedl.Já se jam usmívala.Pegas se zvedl zamával křídli.
A pak se to stalo.Pegas se rozběhl a vzlétl.V jasné noční obloze jsem měla pocit že léétím.
Petr si na něco vzpoměl,vzal mi ruce a roztáhl je jako kříkla(asi to měl z Titaniku).
Měla jsem krásný pocit.Petr i já jsme byli přesvědčeni že na to nikdy nezapomeneme...

Miriam vezsus teta Anna.

Petr chodí sem a tam.Je moc rozrušený.Čeká.A je to pro něj moc dlouhá doba.
Přišla k němu má matka a řekla:"Jen klid,všechno dobře dopadne."ujistila ho milím
hlasem,a posadila se.Petr si sedl vedle ní.Byl moc unavený.Náhle se ozval pláč
malého miminka a dveře se otevřely a v nich stála
porodní bába a rozkřikla se:"JE TO HOLKA!!Zdravá a krásná holčička!Gratuloju!"
Petr vyskočil,vběhl do pokoje a pak upadl na zem.Porodní bába se k němu sklonila
a řekla:"Chudák,omdlel."Matka ho překročila a klekla si k posteli."Olívie,
jsem na tebe moc pyšná.""Díky mami,tohle je Miriam."řekla jsem a ukázala jí miminko.
Za chvíli doběhla i Hedvika a rychle vykřikla:"Olívie!"a taky omdlela.Dala jsem se s matkou
do smíchu.Konečně jsem se po dlouhé době zasmála.
Miriam byla krásná,ale i dost uplakaná.V životě jsem nikdy neměla dítě a proto mi
musela matka pomáhat.Jednou jsem pro ni běžela,protože hrozně plakala.Dost
jsem pospíchala abych jsem ji nemusela nechat dlouho plakat.A jak tak
pospíchám,něco se mi zaseklo na zácloně,moc jsem o tom nepřemýšlela a tak jsem se z tama
vyvlíkla a utíkala dál.Ano,Miriam nikdy nepláče bezdůvodně,tentokrát to chtělo jen novou
plenku.Když už zase usínala,podívala jsem se co se mi stalo.Nějaký zatracený prstýnek
se mi zasekl na zácloně.Ale pak mě něco napadlo,ano,bylo to to,co hledal Petr ve
hvězdách,to co bylo dávno zapomenuto.Byla to teta Anna,táta Karel,Mazlík,klavír,
veverky Zuzka a Plíšek,altán a mnoho různých věcí,které byli dávno zapomenuté.
Začala jsem se prohledávat ve vzpomínkách a bylo mi něco stále víc líto.Ano,když
jsem odjížděla dostala jsem prstýnek.A teta Anna chtěla,abych si na ni vzpoměla.
A já jsem zapoměla.Dala jsem se do pláče.Náhodou šli kolem Petr a Hedvika.
Bavli se a vzpomínali jak se tehdá na svatbě opili a příšerně se tomu smáli.
Pak si mě všimli a vešli za mnou do pokoje."Olívie?"zeptala se Hedvika opatrně.
"Jsi v pořádku?"řekl zas Petr."Petře,Hedviko,my jsme tak hrozní hlupáci!"řekla jsem.
"Ta Hedvika jsem jako byla já?!!"zeptala se Hedvika a ukázala na sebe.Petr se na ni přísně
koukl a pak mě oba(každý z jedné strany)chytili kolem ramen."Proč to říkáš?"řekl Petr.
"Pamatuje te se jak jsme byli děti?"řekla jsem."Ano,"odpověděli zároveň."A pamatujete
na tetu Annu,Petrovi rodiče,Hedvičinu pratetu a klubovnu v koruně stromů?"řekla jsem.
Oba mě pustili.Zatvářili se překvapeně,moc překlapeně."Teprve teď mi to chybí!"řekla Hedvi-
ka."Olívie,jsme manželé,máme Miriam a proto si myslím že se máme vrátit."řekl Petr rázně.
"Petře,"řekla jsem tiše.
"Toho jsem se bála,"řekla matka."Matko,prosím pusť nás!Tak dlouho jsem se s se všemi
neviděla..chybí mi."řekla jsem a do očí se mi dostali slzy.
"Pustím tě,ale slib mi že se sem někdy vrátíš."řekla a dlouze mě objala..

Konečně doma...

Hedvika si začala balit věci."Člověče,víš že se tam docela těším?A kde to vlastně bydlíme?"
oslovila mě přibalení Hedvika."Asi to bude Česká republika..."odpověděla jsem v rozpacích.
Za chvíli přišel Petr."Tak co,máte sbaleno?""Ano,Hedviko,pamatuješ si na to jak jsme
dostali ty přívěšky proti utopení?"řekla jsem.Hedvika kývla."Až tam dorazíme,
tak si oblečeme tyto černé kápě.Bude to tak lepší.."Když jsme se loučili,bylo to nekonečné.
Matka mě ještě jednou Objala,políbila Miriam na čelo a pak na nás hodila kouzelný
prášek.Za chvíli jsme už stáli v lese,kousek od městečka.Všude bylo sychravo a smutno.
Oblékli jsme si kápě a šli jsme lesem."Kudy?"zeptala se Hedvika."Tudy!"řekli jsme a
šli blátem dál.Za chvíli jsme uviděli naše dobře známé město.Všichni jsme se ze široka
usmáli.Náhle zavál studený vítr a všichni jsme si musel přidrřet kápě.Já jsem k sobě
přitiskla Miriam.Hedvice přiletěl k nohám starý promočený papír.Hedvika ho zvedla a
začala předčítat:"3 pohřešované děti:Hedvika Kaprová,Olívie Malinková a Petr Smutný."
"To jsme my!"zvolal Petr a prohlédl si papír."Musíme dál!"zavelela jsem a šli jsme.
Když jsme dorazili do města,lidé se na nás až moc podezdřele dívali."Petře,víš kde moje
teta bydlí?"zeptala jsem se."Nevím,to ti vážně neřeknu.Za chvíli jsme uviděli povědomí
dům."Tak tady se rozdělíme."řekla jsem."Počkej,já půjdu s tebou!"řekl Petr.Hedvika nám
zamávala a my vzali všechnu odvahu a zmáčkli zvonek."Takovou melodii neměl!Jsme tu
správně?"zeptala jsem se zděšeně.Petr jen pokrčil rameny.Za chvíli se otevřeli dveře a za
mini,ano byla to teta Anna.Měla jsem sto chutí ji obejmout.Přibylo jí jen trochu vrásek.
Ale pak jsem si to radši rozmyslela.Náhle zavál ledový vítr.Teta Anna si mě
dlouho prohlířela.Za okamžik přišel nějaký muž."Anno,co se děje?Kdo jsou ti lidé?"oslovil
ji.Za chvíli přišlo i nějaké dítě kolem čtyř let.Tetin pohled zavadil o můj prsten.
Zvedla oči a řekla:"Olívie?".....
Takovou sílou nás obímala."A kdopak je tohle?"řekla a ukázala na Miriam."To je..."
řekla jsem nesměle."Naše dítě."dořekl Petr.Teta Anna zkameněla a zahleděla se do našich
očí.Podala jsem Miriam Petrovi a šla k tetě Anně."Ano teto,tohle je naše dítě a my jsme
menželé.Máme se moc rádi a jsme spolu s Miriam rodina.A když už mluvíme o manželech,
kdo to je?"řekla jsem a ukázala na tamtoho mladíka."To je Filip.A tohle je Běla."
řekla a vzala si děvčátko do náručí."A kde máte Hedviku?"zeptala se teta Anna.
Já se ohlédla a a pak začala vykoktávat:"No,Hedvika je..""No to ně podrž,snad nemyslíte
Hedviku Kaprovou?"zeptal se Filip.Všichni nechápavě kývli."Zabívám se jejím pohřešováním.
Když slyším že žije pak mi zbívají už jen ti dva..""Cha,cha.Filipe,smím ti představit
Olívii Malinkovou a Petra Smutného?"zasmála se teta Anna.Filip si protřel oči a pak
překvapeně zamrkal."Vy jste...?"nedořekl a odešel někam.Teta Anna se usmála:"Pojďte,
dáme si něco k jídlu."Všichni jsme se přemístili do kuchyně.Byla bez změn.
Teta se posadila a řekla nám ať si taky sedneme.Petr zvedl nějaký letták a četl:
"Ples pro všechny novomamželé se koná 15.7. v neděli.Bude tu skvělé občerstvení a vstupné
je jen 50kč."Teta se napila a řekla:"Je to skvělí ples.Koná se každý rok.Měli byste tam
jít.Peníze vám dám a šaty jsou na půdě.Do zítřka jste připravení.A Miriam?O tu se postarám.
Takže bez obav!"zodpověděla nám předem na otázky teta.Vyměnili jsme si s Petrem šťastné
pohledy a usmáli se.Teta Anna nám udělala čaj z šípků.Měla jsem radost že jsem opět mezi
svými.K nohám mi doběhl malý mops."Mazlíku!"vykřikla jsem ale tela zavrtěla hlavou a řekla,
že Mazlík už nežije a tohle je Jája,jeho nástupkyně.Bylo mi líto,že můj přítel už není
mezi živími.Teta nám ukázala celý dům i se zahradou.Večer jsme šli spát do slunečnicového pokoje.
Když Petr dávno spokojeně spal,já jsem ležela a dívala jse do plamínku pomerančové svíčky.Tížilo mě tajemství.O půlnoci jsem vstala a šla na půdu.Našla jsem tam tlusté svazky papírů.Jeden jsem si dala pod paži a šla do tetiny kanceláře,půjčila jsem si čínské pero na začala psát:
Doběhla sem k velkým dveřím do jídelny.Když jsem je otevřela,
našla jsem za nimi útulnou jídelnu,celou ve vínově červené barvě.........
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Annie Lady Annie | E-mail | 24. července 2007 v 15:11 | Reagovat

Tento příběh je ode mne a je to originál.Jestli si ho přečtete celý,uděláte mi velikou radost....!

2 Lady Hokage Lady Hokage | 24. srpna 2008 v 21:05 | Reagovat

to me poser to me dojalo jak cip mohla by si udelat jeste jeden díl a tam by bylo ze ta olivije by se vratila to te zema za mamtkou a to díte by nechala petrovi a dala ji ten medajlonek a napsalaby taky nejaky dopis ze v 11 si pro miriam prideXD

3 Šamy-Velká šéfka :D Šamy-Velká šéfka :D | 26. srpna 2008 v 14:28 | Reagovat

Lol tak to by bylo zajímavý xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama