olívie a srdce matky3

24. července 2007 v 13:45 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky
Záchrana Petra.

Byli sme tu druhý den a začali si zvykat na nový život.
Zrovna jsme šli podivným lesem plným zvířat.
Sem tam jsme pohladili opici,srnku nebo papouška.
Byl to krásný pocit,hladit něco co v našem světě neuděláte
ani jednou za život.Všude bylo tolik slunce!
"Hele,Olívie!"zajásala Hedvika ukázala na malou veverku.
Hned jsme si ji museli pohladit!Ani jsme si nevšimli,
že Petr se dívá na nějakou ostnatou kytku.Připomínala mu
jeho domácí masožravku.Chutěl se podívat,jestli má stejná
kusadla uvnitř květu a proto opatrně uchytil květ a nahlédl
do vnitř.Něco se tam pohlo a Petr se lekl.Upustil květ
ale jak sebou květ švihl jeden dlouhý trn mu
přejel po ruce.A hned mu začala téct krev.Ztratil vědomí
a upadl na zem.Uslyšeli sme to a otočili se.Jak jsme
uviděli Petra ležet nehybně na zemi okamžitě jsme se
k němu rozběhli.Petr ležel na zemi jako mrtvola
a byl bílí jako stěna."Petře!"zakřičeli sme spolu.Hedvika
zakřičela:"Doběhnu pro pomoc!!"a utekla.Já se mezitím
snažila Petra vzkřísit.Bylo to beznadějné.Aspoň jsem přišla
o co se poranil.
Hedvika běžela jako o(Petrův)život.Naštěstí byla brzy v
městečku Lovely a rovnou si to vzala k mé matce.Vyrazila dveře a křičela:"Pomoc,
pomoc!Petrovi se něco stalo,je bílí jako stěna a asi je v bezvědomí."
"Cože,"řekla matka."Pošlete tam zdravotníky,Hedviko ukaž jim cestu!"
Hedvika se rozběhla do lesa následována dvěmi ženy a jedním mužem.
Za chvíli byla na místě.Zdravotníci se seběhli a dívali se na Petra.
Dali ho na nosítka a běželi do Lovely.I my se tam rychle vidali
abychom zjistili jak mu je.Za chvíli sme už seděli u
Petrova paravanu a čekali co nám řeknou doktoři.
Za chvilku za námi jeden přišel."No,je to smrtelně vážné.Pořezal se o
jedovatý trn jedovatky rudé."řekl smutně."Je to vážné?Uzdraví se?"zeptala sem se.
Doktor mi pohladil rameno a vzdychl:"Koho pořezá jedovatka rudá,je odsouzen na smrt."
"Ale to né!Musí být způsob jak ho zachránit!"rozplakala sa Hedvika."Je mi líto,
ale žádný není."řekl doktor...
Vyšli sme ven celé rozplakané.Opřela jsem se o sloup a tiše vzlykala.
Už jsem ztratila radost.Bez Petra!Zašla sem s Hedvikou do lesa schoulila
se pod strom.Náhle mě něco silně chytlo za paži.Rychle sem se podívala co to je
a uviděla sem starou kořenářku."Olívie,znám způsob jak zachránit vašeho
kamaráda,ale musíte to udělat sami."řekla kořenářka."A jak?"vykřikla Hedvika.
"Musíte se podplavat pod hladinu jezera(řeknu vám kde ho najdete)a tam najít
zázračný lektvar.Je to ten nejvzácnější elixír který existuje.
Ten co ho používal naposledy ho ukryl do hlubokého jezera,aby ho nikdo
nezneužil."vyprávěla."A ten elixír totiž lektvar,jak se tam dostaneme?"
řekla sem.Při tom jsme cestovali hlouběji do lesa.Za pár minut jsme
už stáli na břehu jezera.Voda vypadala,jako by na nás už čekala.
Jen se tiše vlnila."Ale,já vydržim pod vodou jen pár vteřin.
Než ten elixír najdeme,bude už Petr tam někde v nebíčku!"řekla Hedvika
a natahovala ruku k obloze."Ano já vím.Vzala sem vám dýchací talismany.
Dáte si je na krk a pak už vám voda neublíží,i kdyby ste byly pod vodou
celý rok!"řekla kořenářka a dala nám na krk talisman v modré barvě.
My jí věřili a spolehli se na to,že to není žádná bižutérie z krámku.
Svékli sme se do spodního a ještě si vyslechli pár rad co máme dělat.
"Pamatujte,je v truhle s nápisem KDO POTŘEBUJE NAJDE.To je jediná záminka
podle pověsti,že ji najdete.A ještě něco,když se vám ty talismany
ztratí,už se pod vodou nenadechnete."řekla kořenářka."Děkujeme."řekla jsem
začala se pomalu nořit pod hladinu.Bylo to tam jak v oceánu a talismany
fungovaly výborně.Plavali sme do tmy a náhle se talismany rozzářily.
Hmmm,dvojí účinek!Plavali sme ale nic se nenašlo.Začali sme prohledávat temné koutky.
Byly dost tmavé a většinou v nich byla jen velká ryba.Náhle jsme něco zahlédli.
Malí ale ostrý proužek světla.Tady,pod hladinou?To musí být jen to co hledáme!
A nemýlily sme se!Byla to truhlička s nápisem KDO POTŘEBUJE NAJDE.Ano,
potřebovali sme to pro Petra a tak nám elixír napověděl!Otevřeli sme truhlu,
z ní vyšlehlo tak silné světlo,že sme museli zavřít oči.Petr!blesklo mi hlavou
a mrkla sem na vodotěsné hodinky.Byly sme tu už hodinu!Za deset minut bude
smrtelný jed účinkovat!Honem jsem vylovila lektvar z bedny a
tryskáčem plavala na hladinu.Hedvika se na mne koukla a doplavala mě.
Za chvíli sme byli na vzduchu.Rozhlédli se a hledali náš břeh.
Ale tu sme to fakt neznali.Vylezli sme na břeh a začali se klepat zimou.
Náhle sme něco zaslechli v dáli."J,j,já něco slyšším,"řekla Hedvika a
stále se klepala."J,j,jo jako kůň!"přitakala sem."R,radši se schováme!"navrhla
Hedvika a šli sme se schovat za keř.Ano byl to kůň a moc hezký.Celý bílí.
Hedvika milovala koně a hned vyskočila:"Olívie,já ho znám!Je to Lusi z
Lovely!Podívej má uzdu z rostlin jako všichni z koně z Lovely.Pojď
odveze nás k Petrovi."zajásala Hedvika a běžela ke koni."Notak!"řekla
a udělala mi na hřbetě místo abych si sedla.Já Hedvice věřím a
tak jsem si sedla.Hedvika se sklonila nad koňské uši a zašeptala:"Prosím,
odvez nás rychle do Lovely!"kůň se náhle vzepjal a tryskem se
rozběhl pěšinou.Sotva sem se udržela(s lahví v ruce).Ale Hedvika byla
nadšená.Povzbuzovala koně a nadšeně pozorovala ubíhající krajinu kolem.
Voda z nás kapala a stříkala kolem.
Za chvíli sme byli v Lovely a všichni se na nás dívali jak uháníme městem
na bílém koni který nikoho nikdy nesvezl.Dojeli sme ke dveřím
našich pokojů a vyrazili je."Pozor!Pusťte nás k Petrovi!"křičela Hedvika.
Všichni se rozestoupili a pozorovali nás jak otvíráme Petrova ústa.
"Pozor,opatrně."řekla mi Hedvika tiše.Lehce jsem ukápla Petrovi
na jazyk a pozorovala sem co se stane.Petr tiše otevřel oči
a tvář mu nabrala lidské barvy."Olívie,"zašeptal."Jsem tak unavený."
"Jen si zdřímni.Už je po všem."řekla jsem a pozorovala jak spí.

Pouť začíná.

Petrovi bylo den ode dne lépe.Už se usmíval a pořát nám děkoval za záchranu.
Pro jistotu si půjčil z městské knihovny knihu O ZDEJŠÍCH JEDVATÝCH ROSTLINÁCH.
Velmi ho zaujala a četl ji jedním dechem.Už mu povolili chodit do altánku.
Hedvika se začala věnovat Lusi,naší zachránkyni.Deně s ní jezdila do lesa
a náramně si to užívala.Každou noc mi nadšeně povídala kde s Lusi byla.
Vždy sem se jen usmívala a přito myslela na něco jiného(takže jsem ji vlastně
neposlouchala).Já se zas věnovala matce.Stále jsem jí o něčem vyprávěla
a poslouchla co vypráví ona.Byla jsem s ní tak ráda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama