Červenec 2007

olívie a srdce matky5

24. července 2007 v 15:07 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky
Po 10 letech....

"Jedu jako vítr!!!"No a co,stejně jsem rychlejší!!"nese se lesem o sto šest.
Uběhlo 10 dlouhých let a z dětí se stali dospěláci.Petr zmužněl,nechal si narůst vlasy po
ramena a měl je stále rozcuchané.Hedvika měla stále své milé kudrlinky,ale nejvíce se
věnovala koním.Já zůstala zrzkou pořát,ale vlasy mi zhoustly a jsou mi dlouhé až do pasu.
S Petrem jsme se také koním věnovali.Mnohokrát jsme projížděli lesem a dávali si závody.
"Petře,kté staré kládě!"vykřikla jsem a rozběhla jsem se s koněm rovnou k ní.
Nebyl to žádný problém.Jen jsem ji přeskočila a zajásala že jsem vítěz.Pak už
jen pobídla koně aby se šel napít.Za chvíli doklusal i Petr a jeho žízniví kůň začal
nasávat svěží vodu."Skvělí závod Olívie."řekl a nahlédl do vody."Ale tenhle už asi
nevyhraješ!"vykřikl,rychle kopl koně do slabin a ten tryskem vyrazil vpřed,voda nevoda.
Chvíli jsem ještě přemýšlela jestli to má cenu ho honit,když už je daleko.
Ale pak jsem se za ním vydala do lesa.Chvíli jsem se rozhlížela a pak ho uviděla.
Běžel pod nízkým stromem a zamotal se do lián.Koni to zřejmě vyhovovalo a tak si řekl že
si dá pauzičku.Pásl se nevině opodál.Jak mě uviděl,zvadl hlavu a vycenil zuby.Lehce
zařechtal a pak se dál věnoval žrádlu.Já se dala do smíchu."Ha ha,to je sranda.Co je
tu tak vtipnýho smím-li se zeptat?"řekl Petr otráveně."Jejdamane jaks to dokázal?
Tohle není normální!"pokračovala jsem ve smíchu."Náhodou,tohle dělají jen vysoce inteligen-
tní lidé!Prostě se jen tak houpou."řekl Petr klidně."Hlavou vzhůru?No to mi neříkej!"řekla
jsem a šla mu z toho klubka pomoct.
Když byl konečně venku nasedli jsme na koně a už jsme se vydali na odpočinkovější cestu.
Začalo se stmívat a na nabi se obejevili hvězdy.Byli moc krásné!
Zajeli jsme na vyvýšenou mítinku a posadili se na trávu.Petr se díval do hvězd.
Jako kdyby mezi nimi něco hledal.Nějakou odpověď.Pak přerušil mlčení a řekl:"Olívie,
už dlouho ti chci říct,že tě mám rád.""Já tebe taky Petře,vždycky jsem tě měla ráda."
řekla jsem a přitulila se k němu.Petr se díval do hvězd."Zdá se,že mi ty hvězdy chtějí něco
říct.Připomínají mi něco,co bylo dávno zapomenuté.Nemyslíš?"řekl Petr."Hmm,asi máš pravdu.
Něco,co bylo kdysi moc dávno,moc."řekla jsem a zadívala se na Petra dlouhým pohledem.
Petr mě objal.Cítila jsem se v bezpečí.Cítila jsem že mě doopravdy miluje...
Něco zašustělo vzduchem.Oba jsme vyskočili a vzhlédli k obloze.K zemi přiletěl
nějaký bílí kůň s krásnými křídli.Zařechtal a podíval se na nás.Já chtěla jít k němu,
ale Petr mě chytil za ruku."Olívie,ne!Tohle je pegas,jeden z nejdivočejších koní světa!
Ani elfové,ta divoká rasa si na ně netroufne!"řekl a pořát mi nechtěl pustit ruku.
"Ale my elfové nejsme."řekla jsem a vyškubla se mu ze sevření.Petr se na mě díval.
Já se ke koni přiblížila a utišovala ho.Pegas sebou jen malinko škubal,ale byl klidný.
Z ničeho nic si lehl.Já jeho znamení hned pochopila a sedla mu na záda."Olívie!!"vykřikl
Petr a doběhl mě.Pak si přisedl.Já se jam usmívala.Pegas se zvedl zamával křídli.
A pak se to stalo.Pegas se rozběhl a vzlétl.V jasné noční obloze jsem měla pocit že léétím.
Petr si na něco vzpoměl,vzal mi ruce a roztáhl je jako kříkla(asi to měl z Titaniku).
Měla jsem krásný pocit.Petr i já jsme byli přesvědčeni že na to nikdy nezapomeneme...

Miriam vezsus teta Anna.

Petr chodí sem a tam.Je moc rozrušený.Čeká.A je to pro něj moc dlouhá doba.
Přišla k němu má matka a řekla:"Jen klid,všechno dobře dopadne."ujistila ho milím
hlasem,a posadila se.Petr si sedl vedle ní.Byl moc unavený.Náhle se ozval pláč
malého miminka a dveře se otevřely a v nich stála
porodní bába a rozkřikla se:"JE TO HOLKA!!Zdravá a krásná holčička!Gratuloju!"
Petr vyskočil,vběhl do pokoje a pak upadl na zem.Porodní bába se k němu sklonila
a řekla:"Chudák,omdlel."Matka ho překročila a klekla si k posteli."Olívie,
jsem na tebe moc pyšná.""Díky mami,tohle je Miriam."řekla jsem a ukázala jí miminko.
Za chvíli doběhla i Hedvika a rychle vykřikla:"Olívie!"a taky omdlela.Dala jsem se s matkou
do smíchu.Konečně jsem se po dlouhé době zasmála.
Miriam byla krásná,ale i dost uplakaná.V životě jsem nikdy neměla dítě a proto mi
musela matka pomáhat.Jednou jsem pro ni běžela,protože hrozně plakala.Dost
jsem pospíchala abych jsem ji nemusela nechat dlouho plakat.A jak tak
pospíchám,něco se mi zaseklo na zácloně,moc jsem o tom nepřemýšlela a tak jsem se z tama
vyvlíkla a utíkala dál.Ano,Miriam nikdy nepláče bezdůvodně,tentokrát to chtělo jen novou
plenku.Když už zase usínala,podívala jsem se co se mi stalo.Nějaký zatracený prstýnek
se mi zasekl na zácloně.Ale pak mě něco napadlo,ano,bylo to to,co hledal Petr ve
hvězdách,to co bylo dávno zapomenuto.Byla to teta Anna,táta Karel,Mazlík,klavír,
veverky Zuzka a Plíšek,altán a mnoho různých věcí,které byli dávno zapomenuté.
Začala jsem se prohledávat ve vzpomínkách a bylo mi něco stále víc líto.Ano,když
jsem odjížděla dostala jsem prstýnek.A teta Anna chtěla,abych si na ni vzpoměla.
A já jsem zapoměla.Dala jsem se do pláče.Náhodou šli kolem Petr a Hedvika.
Bavli se a vzpomínali jak se tehdá na svatbě opili a příšerně se tomu smáli.
Pak si mě všimli a vešli za mnou do pokoje."Olívie?"zeptala se Hedvika opatrně.
"Jsi v pořádku?"řekl zas Petr."Petře,Hedviko,my jsme tak hrozní hlupáci!"řekla jsem.
"Ta Hedvika jsem jako byla já?!!"zeptala se Hedvika a ukázala na sebe.Petr se na ni přísně
koukl a pak mě oba(každý z jedné strany)chytili kolem ramen."Proč to říkáš?"řekl Petr.
"Pamatuje te se jak jsme byli děti?"řekla jsem."Ano,"odpověděli zároveň."A pamatujete
na tetu Annu,Petrovi rodiče,Hedvičinu pratetu a klubovnu v koruně stromů?"řekla jsem.
Oba mě pustili.Zatvářili se překvapeně,moc překlapeně."Teprve teď mi to chybí!"řekla Hedvi-
ka."Olívie,jsme manželé,máme Miriam a proto si myslím že se máme vrátit."řekl Petr rázně.
"Petře,"řekla jsem tiše.
"Toho jsem se bála,"řekla matka."Matko,prosím pusť nás!Tak dlouho jsem se s se všemi
neviděla..chybí mi."řekla jsem a do očí se mi dostali slzy.
"Pustím tě,ale slib mi že se sem někdy vrátíš."řekla a dlouze mě objala..

Konečně doma...

Hedvika si začala balit věci."Člověče,víš že se tam docela těším?A kde to vlastně bydlíme?"
oslovila mě přibalení Hedvika."Asi to bude Česká republika..."odpověděla jsem v rozpacích.
Za chvíli přišel Petr."Tak co,máte sbaleno?""Ano,Hedviko,pamatuješ si na to jak jsme
dostali ty přívěšky proti utopení?"řekla jsem.Hedvika kývla."Až tam dorazíme,
tak si oblečeme tyto černé kápě.Bude to tak lepší.."Když jsme se loučili,bylo to nekonečné.
Matka mě ještě jednou Objala,políbila Miriam na čelo a pak na nás hodila kouzelný
prášek.Za chvíli jsme už stáli v lese,kousek od městečka.Všude bylo sychravo a smutno.
Oblékli jsme si kápě a šli jsme lesem."Kudy?"zeptala se Hedvika."Tudy!"řekli jsme a
šli blátem dál.Za chvíli jsme uviděli naše dobře známé město.Všichni jsme se ze široka
usmáli.Náhle zavál studený vítr a všichni jsme si musel přidrřet kápě.Já jsem k sobě
přitiskla Miriam.Hedvice přiletěl k nohám starý promočený papír.Hedvika ho zvedla a
začala předčítat:"3 pohřešované děti:Hedvika Kaprová,Olívie Malinková a Petr Smutný."
"To jsme my!"zvolal Petr a prohlédl si papír."Musíme dál!"zavelela jsem a šli jsme.
Když jsme dorazili do města,lidé se na nás až moc podezdřele dívali."Petře,víš kde moje
teta bydlí?"zeptala jsem se."Nevím,to ti vážně neřeknu.Za chvíli jsme uviděli povědomí
dům."Tak tady se rozdělíme."řekla jsem."Počkej,já půjdu s tebou!"řekl Petr.Hedvika nám
zamávala a my vzali všechnu odvahu a zmáčkli zvonek."Takovou melodii neměl!Jsme tu
správně?"zeptala jsem se zděšeně.Petr jen pokrčil rameny.Za chvíli se otevřeli dveře a za
mini,ano byla to teta Anna.Měla jsem sto chutí ji obejmout.Přibylo jí jen trochu vrásek.
Ale pak jsem si to radši rozmyslela.Náhle zavál ledový vítr.Teta Anna si mě
dlouho prohlířela.Za okamžik přišel nějaký muž."Anno,co se děje?Kdo jsou ti lidé?"oslovil
ji.Za chvíli přišlo i nějaké dítě kolem čtyř let.Tetin pohled zavadil o můj prsten.
Zvedla oči a řekla:"Olívie?".....
Takovou sílou nás obímala."A kdopak je tohle?"řekla a ukázala na Miriam."To je..."
řekla jsem nesměle."Naše dítě."dořekl Petr.Teta Anna zkameněla a zahleděla se do našich
očí.Podala jsem Miriam Petrovi a šla k tetě Anně."Ano teto,tohle je naše dítě a my jsme
menželé.Máme se moc rádi a jsme spolu s Miriam rodina.A když už mluvíme o manželech,
kdo to je?"řekla jsem a ukázala na tamtoho mladíka."To je Filip.A tohle je Běla."
řekla a vzala si děvčátko do náručí."A kde máte Hedviku?"zeptala se teta Anna.
Já se ohlédla a a pak začala vykoktávat:"No,Hedvika je..""No to ně podrž,snad nemyslíte
Hedviku Kaprovou?"zeptal se Filip.Všichni nechápavě kývli."Zabívám se jejím pohřešováním.
Když slyším že žije pak mi zbívají už jen ti dva..""Cha,cha.Filipe,smím ti představit
Olívii Malinkovou a Petra Smutného?"zasmála se teta Anna.Filip si protřel oči a pak
překvapeně zamrkal."Vy jste...?"nedořekl a odešel někam.Teta Anna se usmála:"Pojďte,
dáme si něco k jídlu."Všichni jsme se přemístili do kuchyně.Byla bez změn.
Teta se posadila a řekla nám ať si taky sedneme.Petr zvedl nějaký letták a četl:
"Ples pro všechny novomamželé se koná 15.7. v neděli.Bude tu skvělé občerstvení a vstupné
je jen 50kč."Teta se napila a řekla:"Je to skvělí ples.Koná se každý rok.Měli byste tam
jít.Peníze vám dám a šaty jsou na půdě.Do zítřka jste připravení.A Miriam?O tu se postarám.
Takže bez obav!"zodpověděla nám předem na otázky teta.Vyměnili jsme si s Petrem šťastné
pohledy a usmáli se.Teta Anna nám udělala čaj z šípků.Měla jsem radost že jsem opět mezi
svými.K nohám mi doběhl malý mops."Mazlíku!"vykřikla jsem ale tela zavrtěla hlavou a řekla,
že Mazlík už nežije a tohle je Jája,jeho nástupkyně.Bylo mi líto,že můj přítel už není
mezi živími.Teta nám ukázala celý dům i se zahradou.Večer jsme šli spát do slunečnicového pokoje.
Když Petr dávno spokojeně spal,já jsem ležela a dívala jse do plamínku pomerančové svíčky.Tížilo mě tajemství.O půlnoci jsem vstala a šla na půdu.Našla jsem tam tlusté svazky papírů.Jeden jsem si dala pod paži a šla do tetiny kanceláře,půjčila jsem si čínské pero na začala psát:
Doběhla sem k velkým dveřím do jídelny.Když jsem je otevřela,
našla jsem za nimi útulnou jídelnu,celou ve vínově červené barvě.........
KONEC

olívie a srdce matky4

24. července 2007 v 14:59 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky
Jednou jsem něco hledala v knihovně a narazila na knihu s názvem:
TAJEMSTVÍ DRAHOKAMU NA VYSOKÉ HOŘE.Hned jsem ji otevtřela a zadívala se
na stránky.Za chvíli jsem už napjatě četla:"Drahokam na Vysoké hoře
je už mnoho let ukrytý.Legenda o něm praví,že když ho má někdo u sebe,
splní mu jakékoliv přání na které si jen vzpomene.Drahokam má tvar
malého dračího vejce a bleďunce modrou barvu.Ale pozor,ten kdo ho
chce zneužít má temnou moc.Stačí se ho dotknout a splyne se vzduchem."
"Páni!To musí být něco.Ukážu to ostatním."řekla jsem a rozběhla se
do altánu.Naštěstí byli všichni výjmečně s polu."Ahoj!Hele co jsem našla!"
řekla jsem."Teda!A co tě na tom jako zaujalo?"řekl Petr."No,hlavně ten nadpis."
řekla jsem a celé jsem jim to přečetla."Hmm,to mě moc nezaujalo."řekla Hedvika.
"No nic moc,ale je tu ještě jeden článek
co mě zaujal.Poslouchejte:Kdysi se jedem mocný čaroděj rozhněval na královskou dceru.
Proto z ní udělal obludné stvoření které se z hanbi skrylo na Vysoké hoře.
Čaroděj se to dozvěděl a přišel ji požádat aby chránila diamant před lidmi.
Bývalá princezna si na něj vzpomněla,vrhla se na něj a než stačil čaroděj
vykoktat zaklínadlo co by ho uchránilo byl po smrti.Princezna se rozhněvala na
celí lid a jednou za sto úplňků vylézá z Vysoké hory aby si našla nějakou oběť
a utišila svůj vztek.Na hradě byl přetržen řetěz tradice,kdy trůn dědila
dcera.Tehdejší královna brzy zemřela a království zůstalo bez vládce.
Naštěstí se rádci rozhodli udělat vyjímku a najít mladého prince,
který se mezitím smířil s rolí poutníka a šamana.Naštěstí se toula jen
ve vedlejším království,protože se mu zastesklo po domově.Okamžitě přijal místo krále a
tradice mohla s úsměvem pokračovat.Podle legendy se z princezny stane
zase člověk jen v tom příkladě,že se jí ukáže o 100 let mladší princezna jménem OLÍVIE.."
"Týý jo!"řekl Petr."A ty si myslíš že jsi to ty?"řekla Hedvika."Jasně,
před týdnem jsem četla dějiny této země a už jsem tam nejmíň 2 roky zapsaná.
A myslím si,že bychom měli tu princeznu najít a říctjí kdo jsem.
A vůbec,těch jejich objetí vám náhodou líto není?"řekla jsem."No jasně!
Půjdem se na tu bestiji podívat a ona z nás udělá sekanou!Vtipný!A teď
něco reálního!Podívej se na Petra!Ještě není ani pořádně uzdravenej
a ty ho chceš zase do něčeho namáčet!"křičela Hedvika.
"Fajn!Když s námi jít nechceš,půjdem sami!Berem si sebou trochu jídla,
mapu a dva mluvící osli!"to byla poslední slova...

Hedvičin únos.

Nastala půlnoc a já s Petrem jsme měli dokonalý plán jak se dostat
z města.Oslíci Marča a Špendlík s námi šli velmi rádi protože byli
odvážní a toužili po dobrodružství.Potichu jsme šli do
lesa."Olívie!!Počkej!!"šetpal známí hlas za námi.
Byla to Hedvika."Olívie,promiň!Já fakt nevim co mě to popadlo."řekla a já ji objala.
Vzala si s sebou oslíka Mariáška.Ten vesele zahýkal jak uviděl
Marču a Špendlíka.Nasedli sme jim na hřbety a odklusali hlouběji do lesa.
Tiše jsme procházeli lesem a jen přemíšleli jak asi ta princezna vypadá.
Bylo nám ale jasné,že nebude mít plavé vlasi,korunku z perel a šaty s démanty.

Šli jsme už druhý den a náhle jsme dorazili k velké hoře.
"Vysoká hora..."řekl Petr."Nahoru se jen tak nedostanem.Řekla Hedvika
a slezla z Mariáška."Cesta začíná až deset metrů od země.
Abychom se tam dostali,musíme vylést nahoru.Je to jediná možnost,
a oslíci na nás počkají dole.""Máš pravdu,vylést tam by nebyl problém."
řekl Petr.Vytáhla jsem z vaku nějaké přilbi a zachytila se prvního
výklenku.Petr a Hedvika se přidali a za chvíli už jsme stoupali výš a výš.
Když jsem se zachytila začínající cesty na horu,byla jsem už hrozně vyčerpaná.
Brzy se doplazili i ostatní a taky začali odpočívat.Ale nastal čas jít dál.
Šli jsme pomalu a opatrně.Byli jsme zpocení a s hrůzou se dívali jaký kus cesty nám
ještě zbývá.Bylo to hrozně vyčerpávající a k tomu jako bonus to odporné horko.
Hedvice se únavou zamlžili oči a šlápla mimo cestu.Náhle se celá svalila ze
skáli a až po tom si to uvědomila a zachytila se na výklenku.
"Hedvikoooo!!"volali sme s Petrem."Tady jsem,ale dlouho se neudržííííí!!!!"
nedokončila a začala padat dolů.Chvíli padala a když už se rozloučila se
životem,chňapl ji do tlami obrovský černý drak a unášel ji daleko do hor..

Seděli jsme celí skleslí,a jen tiše přemýšleli co udělat,nebo jak zjistit,kam
drak odnesl Hedviku.Zabralo nám to celí den a když nastal večer,vydali jsme se na kutě.
Jen sme tak pospávali,protože jsme se báli,že spadneme ze skály.Ale někdo si myslel,
že doopravdy spíme,a tak se rozhodl,že nám prohledá obsach batohů.Petr a já jsme
ho uslyšeli.Leželi jsme hlavami k sobě,a Petr se na mě zadíval.Naznačil mi co chce
udělat a stiskl v ruce špičatý kámen.Pak na mne kývl a v co největší rychlosti
se zvedl napřákl roku a švihl kamenem po zloději.Neznámá bytost hořce zakňučela
a upadla na zem."Petře,je to nějaký vlk!!"vykřikla jsem a doběhla k Petrově oběti.
Vlk ležel a jen tiše kňučel.Jak mě uviděl hbitě se zvedl a začal na mne vrčet.
Jak tak vrčel,tiše si mumlal pod čenichem:"Mrtvá princezna nasměla být nalezena,
ona musí zemřít!Je to oběť má i mého pána!!!""Ty jeden vrahu!!!"vykřikl Petr a
vrhl se na vlka."Né,né prosím!!To můj pán mě nutil!!Je zlí!"fňukal vlk a
snažil se být co nevinější."Petře neblbni!!Přece ho nechceš zabít!!"rozkřikla jsem se.
Petr se trochu uklidnil,ale přesto byl ještě naštvaný:"Hedvika je v nebezpečí,
my jsme v nebezpečí a on je toho důkazem!!""Vím kam odnesli vaši přítelkyni,vím to!
Je to dlouhá a namáhavá cesta do Černo hor.Udělám co si budete přát,jen mě nezabíjejte!"
žedonil vlk."Říkají mi Podvodník,ale jmenuji se Šedák."řekl vlk.
"C,ani se nedivím že mu říkaj Podvodník."odsekl Petr a Šedák se na něj zašklebil.
Petr jeho pohledy vždy ignoroval.Vzali jsme si věci a vyrazili na dlouhou cestu
do Černohor.Často jsme nacházeli jedovatá jezera,menší sopky nebo nějaké nepřátele.
Překážek bylo hrozně moc,ale brzy jsme se dočkali a šplhali po Dračí hoře.
Petr si stále vedl svou,že mu nemáme věřit a Šedák se zase v duchu uklidňoval,aby mu
neskočil po krku.Bylo to s nimi k zbláznění."Olívie,ty jsi hrozná naivka.Každému uvěříš!"
nadával jako vždy Petr."Klid Petře,klid.On není zlí.Chce nám jen pomoct!"
Byla jsem s ním v rozpacích.Ale co když má nakonec pravdu?..........

Hedvika žije!!!

Když už jsme byli skoro u otvoru hory,bylo mi něco divného.Cítila jsem,že se dnes
stane něco moc ohavného.Chytila jsem se za jeden kámen a postavila se.Konečně rovná plocha.
Když v tom mě po krku skočil Šedák a začal mě dávit.Petr chytil první kámen co měl po ruce
a švihl s ním po Šedákovi.Šedák tohle předvídal a když mu kámen míjel kolem hlavi
jen ji sklonil a vrhl se na Petra.Já dostala menší šok a nemohla jsem se hýbat.
Petr od sebe trhal vlka který se mu snažil dostat k tepnám.Ale stalo se něco,co Šedák
nečekal.Z otvoru jeskyně vyletěl kámen a strefil Šedáka.Ten odpadl od Petra a dostal se
do bezvědomí.Petr se postavil a uvidě v otvoru jeskyně stát Hedviku.Za ní v temnotě
byli vidět žluté oči."Hedviko pozor!"řekl Petr.Hedvika se jen otočila,jako kdyby se chtěla
dozvědět na co."Za tebou!Ty žluté oči!!"Hedvika se jen usmála."Myslíš tyhle,"ukázala
na ně.Petr zmateně zakýval hlavou."To je v pořátku.Seznam se s Drykem."řekla Hedvika s
úsměvem a ze stínu vyšel obrovský drak.Byl úplně černý až na ty oči.Pak teprve si mě
všimli a doběhli ke mě."Co jí je?!"vyhrkla Hedvika."To nic,nejspíš šok."řekl Petr.
"Dryku,nedonesl bys Olívii do mého pokoje?"zeptala se Hedvika.Dryk jen mile zakýval
hlavou a odnesl ji do jeskyně."Tvého pokoje?To má být vtip?"řekl Petr."Ne,víš že draci
unáší přincezny?"řekla Hedvika.Petr zakýval hlavou že ano."No,Dryk si myslel,že jsem taky
princezna a proto mě unesl.Když jsem mu vysvětlila že jí nejsem,hned se omlouval,že
je ještě mladý a proto si to neuvědomil."vyprávěla Hedvika.Mezi tím už byli v pokoji a
dívali se na mě.Netrvalo dlouho a Hedvika už začínala mít dojem,že si z nich jen utahuju,
a tak vzala džber s vodou a celou mě polila.Hned jsem otevřela oči a začala se na vše
vyptávat.Oba mi to se smíchem zdělili."Naštěstí tu byla Hedvika a zachránila nás před tím
zlím vlkem."řekl Petr."Myslíš tam tím?"řekla jsem a ukázala za ně.Ve dveřích stál
Šedák s krvavě zbarvenýma o čima."Dnes zamřete všichni!"vykřikl,ale než stačil
zaůtočit schramstl ho Dryk jako kdyby to byl jen předkrm."Mňam,sváča!Hele,nechcete
už zvíst domů?"řekl vesele a nastavil křídlo.Když už jsme letěli,Petra stále tížila
jedna otázka."Ty Hedviko,já myslel že nemluví!""No víš,on toho nikdy moc nenamluví!"
řekla se smíchem Hedvika a už se jen soustředila na okolní krajinu....

olívie a srdce matky3

24. července 2007 v 13:45 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky
Záchrana Petra.

Byli sme tu druhý den a začali si zvykat na nový život.
Zrovna jsme šli podivným lesem plným zvířat.
Sem tam jsme pohladili opici,srnku nebo papouška.
Byl to krásný pocit,hladit něco co v našem světě neuděláte
ani jednou za život.Všude bylo tolik slunce!
"Hele,Olívie!"zajásala Hedvika ukázala na malou veverku.
Hned jsme si ji museli pohladit!Ani jsme si nevšimli,
že Petr se dívá na nějakou ostnatou kytku.Připomínala mu
jeho domácí masožravku.Chutěl se podívat,jestli má stejná
kusadla uvnitř květu a proto opatrně uchytil květ a nahlédl
do vnitř.Něco se tam pohlo a Petr se lekl.Upustil květ
ale jak sebou květ švihl jeden dlouhý trn mu
přejel po ruce.A hned mu začala téct krev.Ztratil vědomí
a upadl na zem.Uslyšeli sme to a otočili se.Jak jsme
uviděli Petra ležet nehybně na zemi okamžitě jsme se
k němu rozběhli.Petr ležel na zemi jako mrtvola
a byl bílí jako stěna."Petře!"zakřičeli sme spolu.Hedvika
zakřičela:"Doběhnu pro pomoc!!"a utekla.Já se mezitím
snažila Petra vzkřísit.Bylo to beznadějné.Aspoň jsem přišla
o co se poranil.
Hedvika běžela jako o(Petrův)život.Naštěstí byla brzy v
městečku Lovely a rovnou si to vzala k mé matce.Vyrazila dveře a křičela:"Pomoc,
pomoc!Petrovi se něco stalo,je bílí jako stěna a asi je v bezvědomí."
"Cože,"řekla matka."Pošlete tam zdravotníky,Hedviko ukaž jim cestu!"
Hedvika se rozběhla do lesa následována dvěmi ženy a jedním mužem.
Za chvíli byla na místě.Zdravotníci se seběhli a dívali se na Petra.
Dali ho na nosítka a běželi do Lovely.I my se tam rychle vidali
abychom zjistili jak mu je.Za chvíli sme už seděli u
Petrova paravanu a čekali co nám řeknou doktoři.
Za chvilku za námi jeden přišel."No,je to smrtelně vážné.Pořezal se o
jedovatý trn jedovatky rudé."řekl smutně."Je to vážné?Uzdraví se?"zeptala sem se.
Doktor mi pohladil rameno a vzdychl:"Koho pořezá jedovatka rudá,je odsouzen na smrt."
"Ale to né!Musí být způsob jak ho zachránit!"rozplakala sa Hedvika."Je mi líto,
ale žádný není."řekl doktor...
Vyšli sme ven celé rozplakané.Opřela jsem se o sloup a tiše vzlykala.
Už jsem ztratila radost.Bez Petra!Zašla sem s Hedvikou do lesa schoulila
se pod strom.Náhle mě něco silně chytlo za paži.Rychle sem se podívala co to je
a uviděla sem starou kořenářku."Olívie,znám způsob jak zachránit vašeho
kamaráda,ale musíte to udělat sami."řekla kořenářka."A jak?"vykřikla Hedvika.
"Musíte se podplavat pod hladinu jezera(řeknu vám kde ho najdete)a tam najít
zázračný lektvar.Je to ten nejvzácnější elixír který existuje.
Ten co ho používal naposledy ho ukryl do hlubokého jezera,aby ho nikdo
nezneužil."vyprávěla."A ten elixír totiž lektvar,jak se tam dostaneme?"
řekla sem.Při tom jsme cestovali hlouběji do lesa.Za pár minut jsme
už stáli na břehu jezera.Voda vypadala,jako by na nás už čekala.
Jen se tiše vlnila."Ale,já vydržim pod vodou jen pár vteřin.
Než ten elixír najdeme,bude už Petr tam někde v nebíčku!"řekla Hedvika
a natahovala ruku k obloze."Ano já vím.Vzala sem vám dýchací talismany.
Dáte si je na krk a pak už vám voda neublíží,i kdyby ste byly pod vodou
celý rok!"řekla kořenářka a dala nám na krk talisman v modré barvě.
My jí věřili a spolehli se na to,že to není žádná bižutérie z krámku.
Svékli sme se do spodního a ještě si vyslechli pár rad co máme dělat.
"Pamatujte,je v truhle s nápisem KDO POTŘEBUJE NAJDE.To je jediná záminka
podle pověsti,že ji najdete.A ještě něco,když se vám ty talismany
ztratí,už se pod vodou nenadechnete."řekla kořenářka."Děkujeme."řekla jsem
začala se pomalu nořit pod hladinu.Bylo to tam jak v oceánu a talismany
fungovaly výborně.Plavali sme do tmy a náhle se talismany rozzářily.
Hmmm,dvojí účinek!Plavali sme ale nic se nenašlo.Začali sme prohledávat temné koutky.
Byly dost tmavé a většinou v nich byla jen velká ryba.Náhle jsme něco zahlédli.
Malí ale ostrý proužek světla.Tady,pod hladinou?To musí být jen to co hledáme!
A nemýlily sme se!Byla to truhlička s nápisem KDO POTŘEBUJE NAJDE.Ano,
potřebovali sme to pro Petra a tak nám elixír napověděl!Otevřeli sme truhlu,
z ní vyšlehlo tak silné světlo,že sme museli zavřít oči.Petr!blesklo mi hlavou
a mrkla sem na vodotěsné hodinky.Byly sme tu už hodinu!Za deset minut bude
smrtelný jed účinkovat!Honem jsem vylovila lektvar z bedny a
tryskáčem plavala na hladinu.Hedvika se na mne koukla a doplavala mě.
Za chvíli sme byli na vzduchu.Rozhlédli se a hledali náš břeh.
Ale tu sme to fakt neznali.Vylezli sme na břeh a začali se klepat zimou.
Náhle sme něco zaslechli v dáli."J,j,já něco slyšším,"řekla Hedvika a
stále se klepala."J,j,jo jako kůň!"přitakala sem."R,radši se schováme!"navrhla
Hedvika a šli sme se schovat za keř.Ano byl to kůň a moc hezký.Celý bílí.
Hedvika milovala koně a hned vyskočila:"Olívie,já ho znám!Je to Lusi z
Lovely!Podívej má uzdu z rostlin jako všichni z koně z Lovely.Pojď
odveze nás k Petrovi."zajásala Hedvika a běžela ke koni."Notak!"řekla
a udělala mi na hřbetě místo abych si sedla.Já Hedvice věřím a
tak jsem si sedla.Hedvika se sklonila nad koňské uši a zašeptala:"Prosím,
odvez nás rychle do Lovely!"kůň se náhle vzepjal a tryskem se
rozběhl pěšinou.Sotva sem se udržela(s lahví v ruce).Ale Hedvika byla
nadšená.Povzbuzovala koně a nadšeně pozorovala ubíhající krajinu kolem.
Voda z nás kapala a stříkala kolem.
Za chvíli sme byli v Lovely a všichni se na nás dívali jak uháníme městem
na bílém koni který nikoho nikdy nesvezl.Dojeli sme ke dveřím
našich pokojů a vyrazili je."Pozor!Pusťte nás k Petrovi!"křičela Hedvika.
Všichni se rozestoupili a pozorovali nás jak otvíráme Petrova ústa.
"Pozor,opatrně."řekla mi Hedvika tiše.Lehce jsem ukápla Petrovi
na jazyk a pozorovala sem co se stane.Petr tiše otevřel oči
a tvář mu nabrala lidské barvy."Olívie,"zašeptal."Jsem tak unavený."
"Jen si zdřímni.Už je po všem."řekla jsem a pozorovala jak spí.

Pouť začíná.

Petrovi bylo den ode dne lépe.Už se usmíval a pořát nám děkoval za záchranu.
Pro jistotu si půjčil z městské knihovny knihu O ZDEJŠÍCH JEDVATÝCH ROSTLINÁCH.
Velmi ho zaujala a četl ji jedním dechem.Už mu povolili chodit do altánku.
Hedvika se začala věnovat Lusi,naší zachránkyni.Deně s ní jezdila do lesa
a náramně si to užívala.Každou noc mi nadšeně povídala kde s Lusi byla.
Vždy sem se jen usmívala a přito myslela na něco jiného(takže jsem ji vlastně
neposlouchala).Já se zas věnovala matce.Stále jsem jí o něčem vyprávěla
a poslouchla co vypráví ona.Byla jsem s ní tak ráda!

Olívie a srdce matky1

24. července 2007 v 13:37 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky
OLÍVIE A SRDCE MATKY
Doběhla sem k velkým dveřím do jídelny.Když jsem je otevřela,
našla jsem za nimi útulnou jídelnu,celou ve vínově červené
barvě.Všichni seděli na svích místech:strýcové Marek a Martin,
teta Anna a teta Magdaléna která podávala polévku.Doběhla jsem k stolu,
a sedla si vedle tety Anny na své místo.Teta mi pošeptala,
že dnes vařila teta Magda.
"Doufám že víš jak se máš chovat!"dodala.
"Jistě!"odpověděla jsem a mírně se zašklebila.Teta Magda
byla ovdovělá mladá žena,ale nikdy se jí jídlo nedařilo.Všichni
ji máme rádi a proto jí nic nevyčítáme.Tetu Annu mám taky moc ráda.Je moc
hodná a má hezký domeček.Touží dlouho po lásce a miminku.Strýc Martin
to je mladý dobrodruh.Už cestoval na lodi,a má malé muzeum o středo-
věku.Má mladou přítelkyni ale cítím že je pro něj trochu nevhodná.
Strýc Marek je vyučený technik.Nejvíc se vyzná na počítači a většinu
času tráví v zahraničí.Jak jsem řekla,začal oběd.Teta Magda nám
nalévala polévku.Ne že by mi to u ní nechutnalo(což vůbec),ale nejvíc
mi chutnala jídla od strýce Marka.Umí výborné pečeně.Mňam!
"Ták,dneska jsem vám udělala vepřo,knedlo,zelo!"řekla teta Magda.
"To jsi hodná!To máme nejzadši,že?"pochválil jí to strýc Martin
a mrkl na nás.
"Ovšem je to vinikající!"odpověděli sme sborem.
Najednou otevřel dveře můj táta.
"Dobré odpoledne!řekl na pozdrav táta a odložil si kabát na věšák.Sedl si a když zpozoroval,že teta Magda nalévá povévku zeptal se:
Dnes vařila Magdaléna?"
"Tak co?Těšíš se k tetě Anně?"zeptal se strýc Marek a vzal si příbor do rukou.
"MARKU!"vykřikla teta Anna,"mělo to být překvápko!Všechno si pokazil!"
zanadávala,a všichni hodili na srýce Marka vyčítavý pohled.
"K tetě Anně?No super!"vykřikla sem nadšeně,ale teta Magda mě přerušila odkašláním
a poznamenala že bychom měly jíst,aby nám to nevystydlo.Po jídle které
sme snědly s menší nechutí jsem se vydala do svého krásného pokoje.
Náš společenský dům byl hodně starodávný ale i drahý.Vše je tu
udržováno čitotou a s nesmírnou opatrností se s tím zachází.Když si
tento dům mí rodiče(nezmínila jsem se že má matka umřela při
porodu)kupovaly kdosi byl proti tomu aby se tu vychovávalo dítě,
jako já ale přece tu žiji.Doběhla sem do svého pokoje,a sbalila
si věci...
U tety Anny
A už je to tady!Nasedla sem do auta s metalízou a mávala jako zběsilá.
Všichni se seběhli aby mi zamávaly na pozdrav.Teta Anna nasedla a
připoutala se bezpečnostním pásem."Jsi připravená?"řekla teta Anna.
"Ne!!"vykřikla sem,a vyběhla z auta k tátovy.Prudce sem ho objala a
dala mu polibek na tvář.Táta mě pohladil a řekl mi že mě má rád.
Já se pak rozloučila se zbytkem a zase si sedla do auta.
Připásovala sem se a řekla že jsem připravená.Teta Anna nastartovala
a za chvíli sme jeli z města pryč.Míjeli sme krajiny a povídali si
o domově tety Anny.Neustále sem se vyptávala jak se mají zvířátka.
Když sem se dozvěděla,že veverky mají mladé,už sem se nemohla dočkat.
"Dnes čekám návštěvu.Budeme muset trochu pouklízet!"řekla teta Anna.
"Dobře,a ukážeš mi veverčí mláďata?"řekla sem."Ano,jak budeme krmit.
Také je chci vidět jestli sou zdravá a nebo jestli neumřela.
Ale sahat na ně nebudeme!Nechci aby je matka opustila."svolila teta Anna.
Já radostí už ani nedutala.Mám ráda zvířátka jako teta Anna.
Mezitím sme dojeli k malémo domku v Sluneční ulici.Klid a
čistota tu vládli den za dnem.Auta tu jezdila pomalu a v noci
tu svítili pouliční lampy přibité na domech tak aby je nikdo
nerozbil.Všichni se tu znaly a v obchodech se zdražovalo pouze
pro cizince.Když teta Anna zaparkovala v garáži,a vjezdové dveře se zaklapli
vyběhla sem dveřmi do domu a vyzula se.Vzala sem si papuče a počkala na
tetu Annu.Když si teta Anna obouvala své růžové pantofle,já se zozmýšlela,
jestli mám otevřít.
"Otevři."řekla teta Anna.Já věděla co se za těmi
dveřmi skrývá.Abych si neudělala ostudu,odvážně sem zmáčkla kliku a s největší
opatrností je otevřela.Jako na zavolanou(jako vždy)se mi do náruče vrhl
tetin moxík a svím růžovím jazýčkem mi olizoval obličej.
"Mazlíku!"
vykřikla sem,protože na víc sem se nezmohla.Položila sem ho na zem.
Mazlíkovy to připadalo hrozně málo a svími malímy předními nožičky se
mi opíral o kolena.Když zjistil že o něj nejevím zájem,šel za tetou
Annou.Teta Anna dala špinavé nádobí do myčky,a vyťukala dobu umývání.
Pak ještě nalila vodu Mazlíkovy a ten jí vděkem olízl ruku.
Teta Anna dlouho navrhovala,že by se měl menovat Slinta,nebo Lízátko.
Ale nakonec je to Mazlík.
"Olívije?Prosím,vyluxuj!"požádala mě teta Anna.
"Jasně!"řekla sem vesele.Teta Anna se vydala do zahrady.Sluníčko
jí pozlatilo vlasy.Teta Anna vypadala jako víla když měla zozpuštěné
vlasy.Škoda že si je pořát vázala do drdolu.Došla do altánku a začala tam
utírat stůl.Dala na židle podušky,a šla si do konve nalít vodu na zalévání.
Když sem doluxovala a uklidila vysavač,vyběhla sem za ní.Všude tolik kvítků a ovoce!
Nejkrásnější jsou růže!Doběhla sem k růžím a začala si kvítek otírat o
tvář.Teta Anna viděla jak se mazlím s květem a šla ke mě.Já se postavila.
Teta Anna ho utrhla a dala mi ho za ucho.
"Jsi krásná holka!"řekla teta Anna a poh-
ladila mi tvář.
"Ále prdlajs!"řekla sem a malinko zrůžověla.Teta Anna se usmála
a zalila keř.
"Už budeme krmit?"vyhrkla sem nedočkavě,a doběhla sem k kleci,
kde pobíhaly vysoce aktivní veverky Zuzka a Plíšek.
"Ty si mi ale nedočkavá!
Až zaleju!"nakázala teta Anna a šla zalít bílé kaly.Ach jo,povzdechla sem si,a
šla aspoň nachystat krmení.Teta Anna zalila květy,a šla se podívat co tam kutím.
Zeširoka se usmála,a šla mi pomoct.Míchali sme slunečnicová semínka(originál
který pěstuje teta Anna),krájeli mrkev a vybírali oříšky.Přitom se nám
pod nohy pletl Mazlík.A konečně nastal čas na podívání se na veverčátka.
Teta odemkla zadní vchod do klece,a řekla,že se mám chovat velmi klidně.
Ve vnitř to bylo malé a tiché.Na zdi byl vykotlaný pařez s výkem a otvorem
pro veverky.Teta Anna přiložila ucho k otvoru.Ze vnitř se ozívalo tiché pískání.
"Jsou živá!"zašeptala teta Anna radostně.Já se usmála a hned to
taky udělala.Jenže já tu nejsem každý den,a proto hned přiběhl páreček
Zuzka a Plíšek.Celý ustrašení se na mě dívali a báli se že jim seberu
maličké.Začala sem do mističek dávat krmení a pozorovala sem jak se
teta Anna snaží otevřít víko tak,aby to udělalo co nejmíň rámusu.
Náhle výko povolilo a teta Anna nahlédla do vnitř.Div radostí nevypískla.
Já sem doběhla k ní.Na dně pařezu ležela zachumlaná v pilinách 4 veverčátka
sladší než med.Byli to celí rodiče,bílí s černými pruhy(mimo chodem to
nejsou obyčejné veverky,ale exotické).Nikdy sem takovou nádheru neviděla.
Škoda že teta Anna zaklapla víko a dala ho na své místo.
"To je ale sladké!
Jsi moc hodná že jsi mi to ukázala.Díky!"řeka sem dojatě.
"Ale to nic!
Ráda sem se na ně podívala i já."řekla teta Anna a vyšla za mnou ven.
"Dáš jim vodu?"řekla a zamkla klec.Došla sem k malému otvoru u výběhu
a odpáčila petlici.Vytáhla sem z tama menší i větší mističku s vodou.
Trochu sem je umyla a dala tam čitou vodu.Ta větší mísa je na koupání a ta manší
na pití.Klec pro veverky byla obrovská.Rostla v ní malá jabloň.A všude byli
pro zábavu veverek zavěšená lanka.CRRRRR!!!!zaduněl zvonek.
"Á návštěva"řekla teta Anna.
Vyběhla po schodech otevřít.Já šla jako vždy postavit na čaj.Dala jsem
konvici s vodou na sporák a zapla ho.Za chvíli už jsem slyšela smích a
slova AHOJ!Už sem vycítíla kdo přišel.Denisa a Hana.Kámošky tety Anny.
Denisa s sebou vzala svého haskyho Jerryho.Jerry je hezký pes.
Vzala sem pískající konev z plotny a nalévala vodu do šálků.Vzala sem podnos a šla
s ním do altánku.Už z dálky sem viděla Jerryho a Mazlíka jak hrají na
honěnou.Šla sem s podnosem a dívala se na cestu.Naštěstí sem byla za chvíli v
altáně a tam už mě vítali dvě návštěvnice.
"Tys ale vyrostla.Doufám že nezlobíš!"
řekla vesele Denisa.Já se usmála a šla si lehnout na zem k Mazlíkovy a Jerrymu.
Mazlík po mě furt chodil a olizoval mi obličej.Jerry po mě nešlapal ale
též mi olizoval obličej.Hana a Denisa si mě všimli a dali se do smíchu.
Teta Anna se otočila a uviděla mne v obětí psích slin.Moc se ale nezasmála.
"Zvedni se ze země"řekla trochu naštvaně.Vypadala v obličeji že jsem jí
udělala ostudu.Nemám ráda když je teta Anna naštvaná.Hana se napila čaje,
lehce polkla a pokračovala v rozhovoru.Už mě to tu nebavilo,tak sem šla
dál do zahrady.Za šípkem seděli Jerry a Mazlík.Cosi tam koumali.
Když sem k nim došla,zjistila sem že okukují mlže.Byl to ten co tetě Anně včera
utekl.Doma mi o něm vyprávěla,že prý ho na noc nedala do jeho terária a on utekl
do zahrady.
"Hurá!Našla sem Slima!"rozkřičela sem se.Vzala sem ho za
zatočenou ulitu a běžela sem k tetě Anně.Konečně se jí na tváři vykouzlil
úsměv."Dej ho do terária!"řekla šťastně teta Anna."Dobře!"řekla sem,
a odběhla domů.Dala sem ho do terárka kde měl už nachystanou čerstvou
zeleninu.S chutí se do ní pustil.Já zahrnula terárko kovovou
síťkou a dívala se jak baští.CRRR!!Zase návštěva?pomyslela sem si.
Doběhla sem k dveřím a otevřela.Za nimi se oběvili dvě děti 11 let.
"Petře!Hedviko!ČÁU!!"vykřikla sem.

olívie a srdce matky2

24. července 2007 v 13:32 | Lady Annie |  Olívie a srdce matky

Podivné stvoření v lese

Zeptala sem se tety Anny,jestli mohu jít ven.Když sem se převlékla
z příjezdového oblečení,vyrazyla sem za nimi.
"Tak co,jak ses měla?"
optal se mě Petr.Je to zvídavý jedničkář.Fajn kámoš a dobře vý kdy se
má pokecat.
"Jo,celkem fajn.Díky."řekla sem mu.
"Hele,Olívie ty ještě
nevýš,že sme přestavěli clubovnu.Viď,Petře?"řekla nadšeně Hedvika.
Toto je velký povýdálek.Miluje oznamování,a překvapení někoho
prostě zbožňuje.
"Fákt?No super!"řekla sem nadšeně.Mezitím sme
došly do lesíka na konci města.Na stromech kde sme měli clubovnu,
už zbyla jen ubohá polínka na větvých.
"Ale ne!Petře!My to
nezapřely!Je to v tahu!"křičela Hedvika.
"Ach,jo!Sme ňoumové!
Proč si nepřijela dřív!My se bez tvé inteligence fakt neobejdem!"
povzdechl si Petr.
"No nic,postavýme druhou!"řekla sem smutně.
"Dobře,Hedvika pozbírá po lese jehličí,Olívie donese velké klacky,
a já půjdu domů pro zbytek."nařizoval Petr.
"Fajn!"řekly sme a vydaly se za cílem.
Šla sem a hledala velké klacky.Nikde ale nic!Náhle něco
zašustilo v křový.Hodně sem se lekla.Otočila sem hlavu tím směrem ale nic
tam nebylo.Podívala sem se jinam,a zase zašustění.Ani sem nedutala.
Opatrně sem se zaposlouchala a uslyšela sem vrnění pumy.Co nejopatrněji sem
otočila hlavu.Před keřem čapěla žena s zrzavými rozcuchanými vlasy.
Oči měla pronikavě žluté jako kočka,a uprostřed byla malinká čárečka.
Měla na sobě vysoké kozačky a krátkou sukni.Lehké tílko nad pupík,
a dlouhé osté drápi.Vrčela jako puma a u puse se jí oběvovaly
bílé špičáky.Tiše se ke mě přibližovala.Když už sem neměla kam
couvat,byla u mne tak blízko,že bych jí mohla i cítit dech.
Nastavila svou ruku a sekla mi po oblečení.Na košili mi odpadl
první knoflík.Pak se mi na krku zatřpytil zlatý medajlonek.
Já sem poznala naco tak upírá svůj zrak.Vzala sem medajlonek
a stiskla ho jako bych ho už nikdy neměla pustit.Odvážně sem
zakřičela:"Ne!To mám po mamince!"Kočičí žena se lekla,zaprskala,a
sáhla do kapsičky.Vytáhla zlatý prášek,a hodila mi ho do očí.
Náhle sem pocítila krutou únavu,a praštila s sebou o zem.
Už sem se nemohla ani zvednout.A náhle,sem usnula...

"Olívie!Olívie,jsi při sobě?"zaduněl hlas tety Anny.
Otevřela sem oči,a uviděla tetu Annu.Spatřila sem
svůj pokoj ve Sluneční ulici.Jak se slunce prodíralo
přes žluté závěsi,zabarvilo celý pokoj žlutě.Všude byly
obrázky slunečnic a veverek.
"Ach,jsi v pořádku!Já věděla
že ti nic není.Ale to Hana furt že tě mám odvést do nemocnice."
zajásala teta Anna.
"Uf!Do nemocnice?Proč?"řekla sem tázavě.
"No,"začala napínavě teta Anna."prý si šla na klacky,
a byla si tam moc dlouho.Petr a Hedvika už byli zpět a ty pořát
nikde.Šly tě najít,a uviděli tě v listí.Vypadalas jako mrtvá.
Hedvika pro mne zaběhla,ale Petr zůstal.Když sem doběhla i já,
zjistila sem že žiješ,a dokonce jen spíš!Odnesli sme tě
k nám a radili se co s tebou.Nakonec sem došla k názoru,že
tě necháme doma.A vůbec,nic ti není?"dovyprávěla teta Anna.
"É,není."odpověděla sem.
"Co jsi tam dělala?"řekla teta Anna
zaujatě.
"Já-já vlastně nevím.Už si nevzpomínám.No,fakt!"
potvrdila sem.Ve skutečnosti,jsem to věděla,ale asi by
bylo lepší,kdybych jí to neřekla.Byla to má první lež.
Tetě Anně jsem vždy vše říkala."Dobře,poď si dát kakao."
řekla teta Anna lákavě.Já sem vyskočila,obula si papuče a
utíkala za tetou Annou.Uvítala sem se z Mazlíkem a sedla si na
židli.Teta Anna mi podala hrníček s pegasem až po okraj plný
kakaa.
"Sama si jedno dám."řekla teta Anna."Budem se chvíli
věnovat umění?"zeptala se teta Anna.
"Hmm,to není špatný nápad!"řekla jsem.
"Ano to není!"řekla teta Anna uznaně.Za chvíli se už
hrnky čistili v myčce a my se věnovaly UMĚNÍ.Teta Anna malovala
nadpřirozené bytosti(pegase,fénixe,víly) a já hrála ty nejjednoduší
písničky na klavýr.Teta Anna si je pobrukovala a já taky.Vždy sem
se na ni koukla co kreslí a úžasem mi ujela ruka a ztiskla sem
špatnou klávesu.Teta Anna se vždy otočila a řekla ať se soustředím.
"No jo.Ale ty tak hezky kreslíš!"řekla sem okouzleně."Ale di!Ty zase
pěkně hraješ!Je to fifty fifty!"řekla vesele.Já se usmála,ale
náhle mi otupila myšlenky ta kočičí žena.Seděla sem jak z kamene
a přemýšlela.Teta Anna si uvědomila,že nehraji a odložila
paletu.Dala mi ruce na ramena a smutně oddychla.
"Olívie,"řela
velmi těžce,"nemusíš se bát,že ti něco udělám,když mi
řekneš co se ti v lese stalo.Aspoň to tak bude lepší."
"Když já,nejsem si jistá že mi budeš věřit."řekla sem a
zadívala se na zem.Pak sem se rozhodla k velkému závěru,
a vše tetě Anně řekla.Teta Anna poslouchala jak ...už ani nevim co.
Ale jak sem si všímala,byla čím dál bledší.Když sem dovyprávěla,
dala si hlavu do rukou a tiše říkla:"Tohle se nemělo nikdy stát!"
"Co,co to znamená?Kdo je ta kočičí žena?Je to nějaké proroctví?"
řekla sem vtipně.
"Ano je."řekla teta Anna smutně."Cože?!!"vykřikla sem
a z tváře mi zmizel úsměv.Pardon,ale tohle sem fakt nečekala.
"Olívie,tohle není vtip.Ale tohle,to je skutečnost!"řekla teta Anna.
Teta Anna se dala do zajímavého vyprávění:"Kdysi dávno bylo nalezeno
v houští dítě.Mí rodiče(totiž tvá babička a dědeček)si ho
nechali jako své páté dítě.Byla to dívka.Když jí bylo 10 let
velmi se vyjímala jako sportovkyně.Uměla vytrvale běžet,
velmi dobře skákat do výše a lozit po stromech.Ve škole jí
říkaly kočičí žena.Byla také velmi pohledná.Když si vzala
tvého otce,a měla s ním tebe,tak ti dala jméno které se
moc často nevyskytuje.Když přijela z porodnice,ještě ten
večer se vytratila.Nechala po sobě jen vzkaz:

NASTAL DEN,KDY SE MUSÍM VRÁTIT DO PŘÍRODY.ABY OLÍVIE
MĚLA PO MĚ NĚJAKOU PAMÁTKU,DEJTE JÍ TENTO MEDAJLON.
AŽ JÍ BUDE 11 LET NAJDU SI JI,A BUDE S MNOU ŽÍT
V PŘÍRODĚ JAKO KOČIČÍ ŽENA.
MILUJI TĚ KARLE SBOHEM.

Takhle zmizela.Je ti už jenáct a my se v duchu
báli,že si pro tebe příjde."řekla teta Anna smutně.
"Aha,proto se tak zklidnila když spatřila můj
medajlon.Totiž její."řekla sem.Teta Anna se na
mne podívala a řekla:"Prosím,ať tě bude prosi sebe víc,
neodejdi s ní!"řekla teta Anna a objala mne.Z očí
se jí začali kutálet slzy.

Pryč z reality

Když sem se probudila,začala sem přemýšlet
o novém setkání s kočičí ženou.Sešla sem po schodech
a šla se podívat co dělá teta Anna.Ta mezitím byla v kuchyni
a dělala snídani.Byli to kakaové sušenky.Jsou moc dobré.
Ale,ale,co se jí to tam třpytí pod ruky.Snad to nejsou
bílé hrozny!No,tomu teda říkám překvápko!Hrozně jsem
se nemohla dočkat snídaně,a vrhla sem se do kuchyně.
Teta Anna se velmi lekla,já mezitím v rychlosti uškubla
jeden hrozínek a chtěla ho nacpat do úst.Ale teta Anna
byla rychlejší,skočila po mně a začala velká bitka o
hrozen.Mazlík se musel hned zapojit,a začal po nás hopkat a
slavnostně štěkat,že už si s ním někdo zase hraje.
Teta Anna vyhrála a dala si hrozen do pusy.
"Prohrálas!"řekla vesele.
"Pche!Příště to budeš ty,kdo ochutí prohru."
řekla jsem zkaženě.
"To se ještě uvidí!"řekla teta Anna,a lyšácky
se usmála.Sedla jsem si na židli a čekala až budou hotové
sušenky.Ale moc jsem se nenačekala.Zachvíli mi už teta Anna donesla
malý talířek s sušenkami a sklenkou mléka.Teta Anna už od dětství
nemá ráda mléko.Ale kakao jí chutná.Nejradši by mléko neměla
ani v ledničce.Ale k pečení svých sušenek a jiných dobrot,
je nutné ho mít vždy po ruce(a vůbec,jak by si dělala kakao).
"Konečně,"řekla sem vesele."Teto,mohla bych jít po snídani ven?"
řekla jsem nesměle.Teta Anna si sedla naproti mě.
"No,já,včera jsme
mluvili o tom co se ti stalo."řekla smutně.
"Ano já vím,"řekla jsem.
"Ale,asi bych se s ní měla setkat.Vždyť je to má matka!"
"NE,Olívie,"
rozkřikla se teta Anna."Já nebudu riskovat,že si tě odnese a já už
tě nikdy neuvidím!"sedla si na židli a dala si hlavu do rukou.
Poznala jsem jak tiše pláče.Dala jsem jí ruce na ramena a s citem
ji pohladila."Třeba máš pravdu,je v tobě její krev.Asi bys měla jít."
řekla teta Anna."Pak zašla do pokoje a hrabala se v šperkovnici.
Pak se vrátila a dala mi do rukou prstýnek."Je od mé babičky.
Až ti bude smutno,vzpomeň si na mne."řekla a objala mne,jako by sme
se už v životě neměli vidět.
Nastalo poledne.Petr a Hedvika celý nedočkavý přešlapovaly před domem.
Já se mezitím loučila s tetou Annou.Bylo to jako kdyby jsme se
10 let nesměli vydět.Ale nakonec k tomu došlo,a my se vydali do lesa.
Všechno,celý příběh jsem jim povyprávěla a nadšeně pozorovala
jak se mi snaží uvěřit."A proto jsi nám říkala ať přídem?"zeptala se
Hedvika."Ano,ale je tu ještě jeden důvod.Chci se s ní setkat."řekla sem.
"Coooooo???"rozkřikli se oba."Joooooo!!!!"řekla jsem já nadšeně.
"Olívie,ty jsi sebevrah!Minule tě jen uspala,co když to příště bude
horší!"vylekal se Petr."Klídék..."řekla jsem,ale Hedvika mě
přerušila:"Žádný klííídééék!Copak si myslíš,že si budeš
užívat dobrodružství a my se budeme o tebe budem strachovat!
Tak to ne kamarádíčku!My si to dobrodružství budeme užívat s tebou!!"
"Jasně!!"rozkřičel se Petr a já se štěstím usmála.Mýt takový dva kamarády se vyplatí!

Pomalu jsem je vedla do lesa kde se to stalo.
Za chvíli jsme tam byli."Tak tu se to stalo?"zeptal se Petr.
"Ano tu."ozval se neznámí hlas ženy za námi.Všichni sme se lekly,
a v mžiku se otočili.Ano,ta kočičí žena!Má matka!blesklo mi hlavou.
Byla to ona.Zahleděla se na nás svími smaragdovími oči a měřila si
Petra s Hedvikou."T,to jsou mí kamarádi.Přišli se mnou."řekla sem
troch ustrašeně."Hmmm,takže i oni jdou s námi?"řekla matka.Petr a Hedvika
kývli.Už dávno věděli že budou souhlasit.Udělali mi tím velkou radost.
Nejsou to žádní strašpytlové!Ani nevým proč jsem to udělala ale
cosi v mě mi to vnuklo.Rozběhla jsem se jí vstříc a prudce jí objala.
Náhle jsem pocítila to,co cítí všechny děti když je obímají s láskou jejich maminky.
Bylo to štěstí,bezpečí a láska.Nemohla jsem uvěřit že jsem bez
této osoby mohla trávit život.Ano,tohle byla má maminka."Pak tedy půjdeme.
Držte se pohromadě.Jediný špatný pohled,a nedostaneme se tam včas."řekla matka.
"Ech,kam?"řekla Hedvika."Pojďte,není času na zbyt."ignorovala ji matka.
Zašla do houští a my se na chvíli dali do rozhodování."No tak!"ozvalo se z houští.
"No tak,"řekl Petr a vydal se za ní.I Hedvika šla.A já?Taky.
Šli sme čímdál výše do koruny a snažili se nedívat se dolů.Bylo to tu jako v
džungli.Náhle jsme došli k velkému portálu.Byl fialovo-růžový a pořát se
vlnil jako hladina jezera."Tohle je portál.Donese nám tam kam chceme."
řekla matka a naznačila nám rukou ať vejdeme dovnitř.Nejdřív tam skočil
Petr za ním Hedvika a pak já.Bylo to sekundové proletění do jiného
světa.Náhle jsme se objevili v prosluněné zahradě všude krásné
květiny a sochy.Za chvíli se tu objevili nějací lidé v
lehkém nevídaném oblečení.Stáhli nás do pokoje a každého schovali za jeden paravan.
Za paravanem byla jedna postel a krásný noční stolek se svíčkou.
Oblékli nás do lehkých šatů,podobných jak mají oni a pak nás zanedli do kamenného
altánku kde na nás čekala vítečná svačinka z ovoce a pečiva.Dali sme se
do jídla.Mňam!Tohle osvěží!...