2.Sarafines,královna Bílé oblohy

11. června 2007 v 17:14 | Lady Annie |  Město v oblacích
Letěli jsme asi pět minut a drak se mi zatím představil jako Rubín,což mi připadalo divné,protože u nás je to klenot.Má rudou barvu,v čemž se mu drak vůbec nemohl podobat.A já vám neřekla,že vždy když myslím na drahé kameny,mám pocit,že je polykám....Nesmějte se,já už jsem taková - divná.Letěli jsme do mračen a brzy jsem viděla obrovskou desetimetrovou bránu,s tlustými a zlatými mříži.Chytla jsem se pevněji drakova hřbetu,protože mě drtila představa jak padám a za chvíli jsem na cucky.Doletěli jsme za ni a pak za jeden velký mrak a já jsem uviděla nádherný ozářený zámek z toho nejlepšího zlata jaké jsem kdy viděla.Byla jsem oslněna.Rubín doletěl až k němu a přistál na vydlážděné podlaze.
"Sééstupovát!!"zakřičel veselím toonem a já ho poslechla.Byla s ním docela zábava.Slezla jsem z jeho masivního hřbetu a rozhlédla se.Lidé se na mě jen tak divně dívali.
"Proč na mě tak zírají?"zeptala jsem se Rubína.Ten pokrčil rameny a vycenil skleněné zuby.
"Nevím,možná jim připadáš srandovní,"zakryl si tlamu tlapou,abych si nevšimla jeho tichého chichotání.
"Ha,ha!"řekla jsem kysele a Rubín mě už radši zavedl do toho paláce.Byly tam vysoké stropy s různýmy duhovímy odstíny.A pak jsme konečně došli do trůního sálu.Bylo tam docela narváno,ale ti zdejší lidé nám udělaly krásný průchod.Rubín je všechny sledoval z vrchu svého krku a mírně se usmíval.Zaskočilo mě,že ho náhle přešly ty vtípky.Když jsme byli na konci toho davu,uviděla jsem nádherné ozářené bílé poupě.Najednou se začalo otvírat a všichni padli na kolena.Nevěděla jsem,jestli se mám přidat a tak jsem radši stála jak z kamene.Poupě se otevřelo a tam seděla ta nejhezčí žena jakou jsem kdy viděla.Blonďaté vlasy jí jemně vlály a ty zlatavě hedvábné šaty - no to byl zázrak.Postavila se a jako by ji vítr nesl sám od sebe tak ona doletěla ke mě a sklouzla na zem.Já před ní pokorně sklonila hlavu a ona se usmála.Rukou mi ji nadzvedla já jí pohlédla do studánkově modrých očí.Její úsměv byl tak magický.
"Těší mě,že tě vidím- Alex.Jsem Sarafines.Královna Bílé oblohy."opět se usmála a mě se málem podlomila kolena.Jako by do mě vsávala až příliš silnou energii.Byla jsem ale ráda,že jsem s ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nejkámoška té-jejichž příběhy jsounádherné nejkámoška té-jejichž příběhy jsounádherné | E-mail | 24. července 2007 v 15:54 | Reagovat

Anni to město v oblacích se mi začíná líbit čímdál víc!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama