Červen 2007

4.Doma

19. června 2007 v 16:38 | Lady Annie |  Město v oblacích
Přijela jsem do království a všichni hned přidrželi jednorožce a já slezla.Pak se uklonili a odešli s ním.Vběhla jsem do zámku a utíkala do hlavního sálu.Sarafines ležela ve svém otevřeném poupěti a pohrávala si s mráčky které měla místo peřin a postele.
"Královno Sarafines!!!"vykřikla jsem zadýchaně.Ona zvedla hlavu a pousmála se.
"Já vím mé dítě.Uděla si dobře,ale příště bude lepší to nedělat na veřejnosti."mluvila medovým hlasem.Já se omluvila a řekla,že nevím co do mě vjelo.Ona s úsměvem omluvu přijala.Pak se semnou rozloučila a poupě se zavřelo.V sále to pohaslo a já utíkala zpět.Oběhla jsem zámek a uviděla Rubína jak leží na trávě a sluní se.
"Rubíne!!!"volala jsem na něj a on otěvřel oči."Zavezeš mě domů?"zeptala jsem se a on kývl.Na sedla jsem na něj a letěli jsme pryč.Pak mě vysadil a odletěl.A já věděla proč.Za dveřmi byla má učitelka a vysvětlovala otci mé zmizení.Otec nevěřícně otevřel dveře mého pokoje.
"Vidíte?Musí to být omyl"řekl a ukázal na mě.Třídní chvíli sledovala mě a pak otce.Nakonec se omluvila a šla pryč.
"To jsou dneska lidi,"zavrtěl otec hlavou a zavřel dveře.Měla jsem velké štěstí.Doufám,že jsem ho neměla naposledy....

Jednorožec

18. června 2007 v 18:03 | Lady Annie |  Město v oblacích
Ráno bylo celkem normální.Ale na koberci jsem uviděla obrovské blátivé stopy.Zakryla jsem je hadrou a otevřela okno,aby se vyvětralo.Ještě mi to připomělo vlkodlakovu návštěvu.Otřásla jsem se a radši si nasadila župan.
"Slečno Alex?"ozvalo se zpoza dveří a já poznala komornou Bellu.Byla asi o rok mladší,ale my si perfektně rozuměli.Řekla jsem ať jde dál a ona mi donesla kakao.Pak mlčky odešla,což bylo nezvyklé.Pokaždé jsme si asi hodinu povídaly a já jí vždy řekla své sny.Ona mě zase svoje a tak.Pak jsem šla do školy a ona mi ustlala.Moc jsem se divila.Přičichla ke kakau,ale nějak divně zapáchalo.Asi se srazilo mlíko.Napadlo mě,položila jsem hrnek k ústům,ale náhle se ozval známí hlas:"Opovaž se napít!!"leknutím jsem se otočila a uvidě Rubína.Byl pěkně zvážnělý.Stál na balkonu a divně se díval.
"Proč?"vyjekla jsem.
"Je to otrávené.Angarat.Viděl jsem ji,jak v podobě tvé komorné lije do kakaa jed.To by jistě ta pravá neudělala.Určitě ji svázala a pak jí vymaže paměť!"vysvětloval.
"Musel ses zbláznit.Někdo tě uvidí!!!!"změnila jsem téma.Rubím si popleskal boky a řekl,že se může zneviditelnit.
"A já můžu jít do školy,"řekla jsem a oblékla si za paravanem školní uniformu.Rubín řekl ať jsem opatrná a já už jen slyšela jak letí pryč.Pak jsem si vzala školní tašku a běžela jsem do školy.Když jsme se učili,myslela jsem na něco jiného a byla jsem dvakrát napomenuta.Ve druhé hodině,ale Markus vykřikl:"DÍVEJTE!!!"všichni se nacpaly k oknu a pozorovaly něco,co mi bylo neznámé.Prodrala jsem se davem a uviděla skoro černě modrého koně s hřívou,která modře hořela,stejně jako ocas a planoucí oči.Pochopila jsem,že se tu musel dostat z Bílé oblohy.Vyběhla jsem ke koni a všimla si jak má dlouhý roh na čele.Musí to být jeden z bájných koní.Učitelka na mě volala,ale já běžela ke koni dál bez zastavení.Ten zvedl hlavu a chvíli mě pozoroval.Pak šel blíž a nechal se pohladit.Já na něj nasedla před zraky všech jela do království Bílé oblohy...

Něco od Natči

14. června 2007 v 16:12 | Lady Annie |  Diplomky od vás
Natča je má spolužačka a doopravdy se jmenuje Natálie Horáková.Má skoro samé jedničky je vkusná,soutěživá a je naše předsedkyně.Jde na gymnázium Ladislava Jaroše v Holešově a myslím,že se mi bude stýskat.Poslední dobou si totiž rozumíme a to mě těší.Myslím,že ji oceníte a jestli chcete,můžete se zapojit do jejich her na www.naty3.blog.cz.Nebudete litovat milých obrázkůs vaším jménem.
BYLO MI CTÍ NAPSAT ZDE NA MÉM BLOGU O SVÉ SKVĚLÉ SPOLUŽAČCE.

3.Napadení vlkodlakem

14. června 2007 v 15:01 | Lady Annie |  Město v oblacích
Sarafines byla hrozně milá.Šli jsme spolu těmi královskýmy chodby a já jí musela říkat vše o tom,jak jsem se sem dostala.Pak jsme došly k zrcadlu,ale neviděla jsem ji.Místo ní tam stála taková žena v černém oblečení a spíš vypadala jako ve spodním prádle.Bylo černé a stejně jako její vlasy a nehty.Zděšeně jsem pohlédla na Sarafines ale ta si jen povzechla.
"To je má sestra Angarat.Je to královna Černé oblohy.Drtí náš svět a snaží se ho zmocnit.Ale když se ho zmocní,nikdy ve vašem světě nevyjde slunce.Byla jsi vybrána proto,abys chránila svůj svět,a taky náš.Jsi připravena toto podstoupit?"vysvětlila mi.Rozbušilo se ni srdce při této otázce.Možná,že právě budu mluvit za celý svět.A tak jsem řekla:"ANO!!!"Sarafines se usmála. "Angarat už ví,že jsi tu.Bude tě chtít zabít.Umí měnit podoby a toho možná využije.Třeba se promění v tvou komornou a pravou zničí.Třeba budeš mít zlý sen,ale na to musíš být připravena.A málem bych zapoměla-dnes je zelený úplněk a proto si dej pozor,"upozornila mne.Ale asi jsem udělala chybu,že jsem jí kývla.Pak mě Rubín odvezl do mého světa,kde byla noc.A Sarafines měla pravdu,noc měla zelený odstín.Ulehla jsem do postele a otevřela si okno.Náhle slyším vlčí vytí.Vyhlédla jsem z okna,a vidím na komíně protějšího domu obrys vlka.A ten se náhle postavil na nohy a já poznala vlkodlaka!
Ten zavětřil směrem ke mě.Určitě mě viděl.Vběhla jsem do pokoje a sfoukla svíčky.Pak se skrčila v rožku kam nesvítil měsíc.Vlkodlak vlezl do pokoje oknem.Byl přímo děsivý.Zacpala jsem si pusu a nos,abych nevykřikla a abych necítila ten jeho odporný zápach mokrého psa.Vlkodlak prohlédl celý pokoj,ale můj úkryt vynechal.Náhle někdo zaklepal.Vlkodlakovy se naježily chlupy a utekl oknem.Já ho za ním zabouchla a lehla si do postele.
"Dále!"vyhrkla jsem a dveře se otevřely.Stál tam otec.
"Broučku,nebyla si u večeře,"řekl a divně se na mne podíval.Při vzpomínce na jídlo se mi vybavily ty chutné koláčky od kuchařek královny Bílé oblohy a řekla jsem,že nemám hlad.
"Co to tu tak smrdí?Že jsi přivedla dalšího smradlavého psa z ulice?"rozčílil se otec.Ano,nosím tuláky domů,ale jsou to psi bez domova a já navíc chci mít štěňátko.
"Ano,ale pak se našel majitel a vzal si ho."řekla jsem rychle.
"Hlavně že je pryč.Dobrou,"ulevil si otec a zavřel dveře.Já byla ještě trochu vystrašená z vlkodlaka,ale pak jsem usnula.

2.Sarafines,královna Bílé oblohy

11. června 2007 v 17:14 | Lady Annie |  Město v oblacích
Letěli jsme asi pět minut a drak se mi zatím představil jako Rubín,což mi připadalo divné,protože u nás je to klenot.Má rudou barvu,v čemž se mu drak vůbec nemohl podobat.A já vám neřekla,že vždy když myslím na drahé kameny,mám pocit,že je polykám....Nesmějte se,já už jsem taková - divná.Letěli jsme do mračen a brzy jsem viděla obrovskou desetimetrovou bránu,s tlustými a zlatými mříži.Chytla jsem se pevněji drakova hřbetu,protože mě drtila představa jak padám a za chvíli jsem na cucky.Doletěli jsme za ni a pak za jeden velký mrak a já jsem uviděla nádherný ozářený zámek z toho nejlepšího zlata jaké jsem kdy viděla.Byla jsem oslněna.Rubín doletěl až k němu a přistál na vydlážděné podlaze.
"Sééstupovát!!"zakřičel veselím toonem a já ho poslechla.Byla s ním docela zábava.Slezla jsem z jeho masivního hřbetu a rozhlédla se.Lidé se na mě jen tak divně dívali.
"Proč na mě tak zírají?"zeptala jsem se Rubína.Ten pokrčil rameny a vycenil skleněné zuby.
"Nevím,možná jim připadáš srandovní,"zakryl si tlamu tlapou,abych si nevšimla jeho tichého chichotání.
"Ha,ha!"řekla jsem kysele a Rubín mě už radši zavedl do toho paláce.Byly tam vysoké stropy s různýmy duhovímy odstíny.A pak jsme konečně došli do trůního sálu.Bylo tam docela narváno,ale ti zdejší lidé nám udělaly krásný průchod.Rubín je všechny sledoval z vrchu svého krku a mírně se usmíval.Zaskočilo mě,že ho náhle přešly ty vtípky.Když jsme byli na konci toho davu,uviděla jsem nádherné ozářené bílé poupě.Najednou se začalo otvírat a všichni padli na kolena.Nevěděla jsem,jestli se mám přidat a tak jsem radši stála jak z kamene.Poupě se otevřelo a tam seděla ta nejhezčí žena jakou jsem kdy viděla.Blonďaté vlasy jí jemně vlály a ty zlatavě hedvábné šaty - no to byl zázrak.Postavila se a jako by ji vítr nesl sám od sebe tak ona doletěla ke mě a sklouzla na zem.Já před ní pokorně sklonila hlavu a ona se usmála.Rukou mi ji nadzvedla já jí pohlédla do studánkově modrých očí.Její úsměv byl tak magický.
"Těší mě,že tě vidím- Alex.Jsem Sarafines.Královna Bílé oblohy."opět se usmála a mě se málem podlomila kolena.Jako by do mě vsávala až příliš silnou energii.Byla jsem ale ráda,že jsem s ní.